nimi uloživ, i vrátili sú se zase domuov. Druhého pak léta, když císař Lotarius jel do Říma, poslal jemu Soběslav na pomoc s svým vnukem s Vladislavem, jenž se byl nedávno vrátil, z zaslánie svého, totiž že preč byl vypuzen, vojsko lidí veliké.
Léta Božího tisícého sto XXXVII. král uherský Béla zšel se jest s Soběslavem, s knížetem české země, na mezech uherských. A tak pak pokoj i mír mezi sebú utvrdivše, vrátil se do Olomúce a tu velikonoční hod okvasil jest. Potom pak téhož léta Soběslav z Boleslavem, vévodú polským, na Kladště rok sobě uloživše, všicku nepřízeň dřévní i jedno, i druhé opovrhše mimo se, u míru a u pokoji sjednali sú se.
Téhož také léta císař Lotarius umřel jest a u Brunsviku jest pochován.
Léta Božího tisícého sto XXXVIII. Kunrád jednosvorným volením ode všech římským králem jest volen. A když pak u Pamberce dvuor měl veliký, Soběslav jest k němu jel, tam jednaje to, aby strýc jeho po něm Vladislav na jeho místo vstúpil, jakož jest i obdržal. A když pak odtavad do Čech jel zase, na Zaské podlé povolení římského krále, jakž byl povolil, svolav všecky pány zemské, Vladislava, syna svého, místo sebe jest zjednal a přísahami od nich vzatými, aby jemu věrní byli, jeho potvrdil jest.
Téhož také léta Soběslav dceru svú jménem Maří neb Mariji za Lipolta, markrabí rakúského, dal jest. A takž pak v Olomúci svatbu sú okvasili.
Léta Božího tisícého sto a bez jednoho čtyřidcátého Soběslav, kníže české, mnohé hrady, ješto zastaveny byly ženě Vigbertově hrabině, zase jest vyplatil. A toho času také zpuosobením a zjednáním Soběslavovým, knížete českého, klášter siloenský udělán jest. V tom také létě Kunrád, křál římský, dceru krále uherského Bély před knížetem Soběslavem za ženu jest sobě pojal. Potom po malé chvíli římský král s pomocí Soběslavovú Sasy, jenžto se protivili jemu, pod se jest podrobil. Toho také léta Jan,
