Vyproščuje chudého z ruky mocnějších jeho, pracného a chudého ot popadujúcích jej. Ps34,11 Vstávajúce svědci lstiví, jehožto nevědiech, otazováchu mne. Ps34,12 Otplacováchu mi zlým za dobré, jalovost duši mé. Ps34,13 Ale jáz, když mi zlobivi biechu, obláčiech sě v žíňu. Ponižovách postem dušu mú a modlitva má v lóně mém navrátí sě. Ps34,14 Jakžto bližnieho, jakžto bratra našeho, tak sľubovách sě, jakžto plačúcí a zamúcený, tak sě ponižovách. Ps34,15 A proti mně veselili sú sě i sešli sú sě, sebráni sú na mě bičové, a nevěděl sem. Ps34,16 Rozpuzeni sú, ani sú sě ztrápili, pokusili sú mne, posmívali sú sě mně pospílením, skřehtali sú na mě zuby svými. Ps34,17 Hospodine, kda vzezříš? Navrať dušu mú ot zlosti jich a ote lvóv jedinkú mú. Ps34,18 Zpoviedati sě budu v sňatcě velikém, v ľudu těžkém chváliti budu tě. Ps34,19 Neveselte sě nade mnú, jižto sě protivie mně zlostivě, jižto sú mne nenáviděli darmo a potrúskajú očima. Ps34,20 Nebo mně někteří pokojně mluviechu, a v rozhněváňú země mluviece, lsti mysléchu. Ps34,21 I rozšířili sú nade mnú usta svá, řekli sú: „Hoře, hoře, viděly sú oči naši.“ Ps34,22 Viděl si, hospodine, nezamlčuj, hospodine, neotstupuj ote mne. Ps34,23 Vstaň a urozumej súdu mému, bože mój, a hospodine mój, u vině méj. Ps34,24 Suď mě podlé pravdy tvé, hospodine bože mój, aby sě neveselili nade mnú. Ps34,25 Aby neřekli v srdcích svých: „Běda, běda duši našie,“ ani řkú: „Pohltíme jej.“ Ps34,26 Zapolejte sě a styďte sě spolu, jižto sě radujú zlým mým. Oděni buďte hanbú a studem, jižto zlosti mluvie na mě. Ps34,27 Veselte sě i radujte sě, jižto chtie pravdě méj, a rcěte vešdy: „Vzvelbi sě hospodin,“ již chtie pokoju sluhy jeho. Ps34,28 A jazyk mój mysliti bude pravdu tvú, cělý den chválu tvú.
David XXXV.
Ps35,1 Ps35,2 Řekltě pravý, aby zahynul sám v sobě: „Nenie bázen boží přěd očima jeho.“ Ps35,3 Nebo ducholově jest učinil
