krále mocné, nebo jest u věky milosrdie jeho, Ps135,19 Seon, krále země amorské, nebo jest u věky milosrdie jeho, Ps135,20 a Og, krále zemi bazanské, nebo jest u věky milosrdie jeho, Ps135,21 i dal jest zeḿu jich dědičstvu, nebo jest u věky milosrdie jeho, Ps135,22 dědičstvu Israheľu, sluzě svému, nebo jest u věky milosrdie jeho. Ps135,23 Nebo u ponížeňú našem pomněl jest na ny, nebo jest u věky milosrdie jeho, Ps135,24 i vykúpil ny jest ot nepřátel našich, nebo jest u věky milosrdie jeho. Ps135,25 Jenž dává krḿu všemu tělesenstv́ú, nebo jest u věky milosrdie jeho. Ps135,26 Zpoviedajte sě hospodinu, nebesa, nebo jest u věky milosrdie jeho. Zpoviedajte sě hospodinovi hospodinóv, nebo jest u věky milosrdie jeho.
CXXXVI.
Ps136,1 Nad řěkami babylonskými, tam sme sěděli i plakali sme, kdyžto rozpomínáchme Sion. Ps136,2 U vrb́ú u prostředcě jeho pověsili sme varhany našě, Ps136,3 nebo tam otázali sú nás, jižto v jěťú vediechu ny, slova piesní, a jižto otvedli sú ny: „Chválu zpievajte nám z piesní hory Siona.“ Ps136,4 Kak zezpievámy piesen hospodinovu v zemi cuzí? Ps136,5 Ač zapomanu tebe, Jeruzaléme, zapomanuťú dána buď pravicě má. Ps136,6 Přisvědni jazyk mój dásnóm mým, ač nebudu pamatovati tebe, ač nepřědložu Jeruzaléma u počincě veselé mého. Ps136,7 Památen buď, hospodine, synóv Edom v den Jeruzaléma, jižto dějú: „Vyješutnějte, vyjěšutnějte až do základa v něm.“ Ps136,8 Dci babylonská hubená! Blažený, ktož otplatí tobě otplatu tvú, jižto jsi otplatila nám. Ps136,9 Blažený, ktož bude držěti a porazí maľúčké tvé až k
