[39]číslo strany tiskudoplněk a předmět nad přísudek holý, na př. otec leží nemocen; nouze láme železo; bída učí rozumu; –
příslovečné určení nad výraz jím určený, na př. po-účinku zlá rada; cesta zavátá sněhem; –
přívlastek nad příslušné jméno podstatné, na př. zelené pole; nemocný člověk, člověk po-nemoci.
3. Odchylkou od pravidla tohoto je přízvuk na výraze jiném, když podle smyslu jest na něm důraz. Na př. lékař léčí (– nikoliv někdo jiný); po účinku zlá rada (– nikoliv dobrá); zelené pole (– nikoliv louka nebo něco jiného); hříšná radost plodí žalost (– radost má důraz, aby bylo vytčeno proti žalost) atd.
Důraz může býti v téže větě podle rozdílného smyslu na místech rozdílných.
Na př. ve větě „rodiče mají se starati o vychování svých dítek“ může býti, když toho smysl žádá, důraz na slově rodiče, jindy na slově mají, nebo na slově starati atd.
Jiný příklad (na větě záporné). Někdo se rozpomíná a tvrdí, že prý kdysi loni „dva měsíce pršelo.“ Vyvracím toto tvrzení a pravím:
a) „dva měsíce nepršelo“; tu je smysl, že dva měsíce byly nikoli deštivé, nýbrž bez deště, anebo že nějakou dobu pršelo, ale nikoli po dva měsíce. – Jindy pak pravím
b) 1. „dva měsíce nepršelo“ nebo 2. „dva měsíce nepršelo“, a míním tím, že byly bez deště 1. ne dva měsíce, nýbrž snad jen dvě neděle, a 2. ne dva měsíce, nýbrž jen jeden atp.[3]) Tak zní toto místo i v PřírMluvn. str. 245. Zdá se mi, že je tu omyl a že by mělo býti: „... a míním tím, že byly bez deště 1. dva měsíce, nikoli snad jen dvě neděle, a 2. dva měsíce, nikoli jen jeden.“ Tr.)
Ve větě mnohonásobně rozvité jsou přízvuku větného stupně a odstíny mnohonásobné a velmi rozmanité.
61. Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou grammatickou shodou (kongruencí).
Grammatickou shodou rozumí se stejnost v čísle, pádě, osobě a rodě. Slova, která ve větě k sobě patří a nějakou jednotku činí, shodují se podle možnosti v těchto věcech.
1. Zejména shoduje se
a) sloveso přísudkové s podmětem v čísle a osobě; na př. dary oslepují oči (sloveso oslepují jest 3. os. množná jako podmět dary).
b) Sklonný doplněk shoduje se s podmětem anebo předmětem, k němuž se táhne, v čísle a podle možnosti také v rodě. Na př.: chlapec chodí bos (doplněk bos jest čísla jednotného a rodu mužského jako podmět chlapec); děti chodí bosy; Jidáš stal se zrádcem; ctnost činí člověka
![[39]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00047.jpg){kind=link}