[29]číslo strany tiskubude to jistiti, žej’ tak, ano tak nenie ŠtítBud. 63; když co… čímžkoli jinak bude neb jinakové, než jest bylo tamt. 49; ale bieše jejie (Kateřiny) žádost jinak, nežli oni mniechu Kat. v. 134; co zvěři, vše jinak a jinak ŠtítPař. 10ᵇ; – každý aby tiše u noh pána svého seděl Lab. 46, 1; skrze jedno věc některaká daleko se zdála, skrze druhé tatáž blíž tamt. 11, 15.
Doplněk podřadný bývá ve výrazu příslovečném místo doplňku souřadného, adjektivního: tak m. takové, dobře m. dobré atp. To je patrné z toho, že v případech tuto uvedených anebo podobných bývá skutečně doplněk souřadný; na př.: dobro j’ býti dvěma Štít. uč. 72ᵃ; dobro jest, úfati v hospodina ŽKlem. 117, 8; mně přídržěti sě boha dobro jest Alb. 107ᵃ; – bezpečni z božie pomoci cěstú děte securi de Dei auditorio iter agite Vít. 96ᵇ; měly tu moc, aby věc daleká blízká a blízká daleká se zdála Lab. 4, 4.
6. Ve výrazu spojkovém. Na př.: tvé tváře jsou jako růže; jsem jako po těžké nemoci; učiňen sem jako sud ztracený ŽWittb. 30, 13; ten člověk je kam vítr, tam plášť Us.; aby jej pohonili jako holomka Rožmb. 32; ta zpráva jest nejistá a jako nic VšehK. 115ᵇ.
7. Ve výrazu citoslovném. Na př.: ten člověk je hr Us.; tobě je hej Us.; neměl jsi býti hr! Rais Vlast. 366; (slečinka) je hr Kaminský, Různé panstvo (1891), 153; vezmi vstavačové kořenie, polej a čibr a udělajž z toho prach, a tak čině bude ť haha! ChirO. 248ᵃ.
Poznam. Ve výrazích v § tomto vytřených máme doplňky, když je pojímáme ve smyslu otázky jaký...? (= otázky na doplněk, vyložené v § 36 č. 3). Na příklad
otázka: jaké toto jest psaní? odpověď (doplněk): toto psaní je bratrovi! – otázka: čím je bratr? odpověď (doplněk): bratr je na vojně!
Mnohdy můžeme však ten výraz pojímati také jinak, a podle toho rozdílného pojetí může výraz, jejž zde bereme za doplněk, býti něčím jiným, zejména příslovečným určením.
Na př. ve větě „bratr jest na vojně“ béřeme výraz „na vojně“
a) za doplněk ve smyslu otázky „čím je bratr?“ Tedy „bratr jest na vojně“ = jest vojákem“. Ale týž výraz „na vojně“ můžeme vzíti také b) ve smyslu otázky „kde je bratr?“ a při tom pojetí jest „na vojně“ příslovečné určení místa (stavu).
Podobně jest ve větě „cesta od nás do města je polem“ výraz „polem“
a) doplňkem při pojetí a otázce: „cesta jest jaká?“ odpověď: „polem“ (polní)! A týž výraz je b) příslovečným určením místa při pojetí a otázce: „kudy…?“.
Ve větě „tento dar jest rodičům“ je výraz „rodičům“ a) doplňkem při otázce ,jaký …?“ a b) příslovečným určením pří otázce „komu, pro koho jest tento dar?“ – Atd.
V tom, že týž výraz v téže větě může se vzíti a) za doplněk a b) za příslovečné určení, není odporu. Výraz takový je vlastně určení příslovečné (na př. na vojně, mnoho jsem zkusil na vojně, – kde?); ale klade se na
![[29]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00037.jpg){kind=link}