Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<353637383940414243>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

doplněk a předmět nad přísudek holý, na př. otec leží nemocen; nouze láme železo; bída učí rozumu; –

příslovečné určení nad výraz jím určený, na př. po-účinku zlá rada; cesta zavátá sněhem; –

přívlastek nad příslušné jméno podstatné, na př. zelené pole; nemocný člověk, člověk po-nemoci.

3. Odchylkou od pravidla tohoto je přízvuk na výraze jiném, když podle smyslu jest na něm důraz. Na př. kař léčí (– nikoliv někdo jiný); po účinku zlá rada (– nikoliv dobrá); zelené pole (– nikoliv louka nebo něco jiného); hříšná radost plodí žalost (– radost má důraz, aby bylo vytčeno proti žalost) atd.

Důraz může býti v téže větě podle rozdílného smyslu na místech rozdílných.

Na př. ve větě „rodiče mají se starati o vychování svých dítek“ může býti, když toho smysl žádá, důraz na slově rodiče, jindy na slově mají, nebo na slově starati atd.

Jiný příklad (na větě záporné). Někdo se rozpomíná a tvrdí, že prý kdysi loni „dva měsíce pršelo.“ Vyvracím toto tvrzení a pravím:

a) „dva měsíce nepršelo“; tu je smysl, že dva měsíce byly nikoli deštivé, nýbrž bez deště, anebo že nějakou dobu pršelo, ale nikoli po dva měsíce. – Jindy pak pravím

b) 1. „dva měsíce nepršelo“ nebo 2. „dva měsíce nepršelo“, a míním tím, že byly bez deště 1. ne dva síce, nýbrž snad jen dvě neděle, a 2. ne dva měsíce, nýbrž jen jeden atp.)

Ve větě mnohonásobně rozvité jsou přízvuku větného stupně a odstíny mnohonásobné a velmi rozmanité.

Slova spojují se v jednotky členské a tyto dále v jednotu větnou grammatickou shodou (kongruencí).

Grammatickou shodou rozumí se stejnost v čísle, pádě, osobě a rodě. Slova, která ve větě k sobě patří a nějakou jednotku činí, shodují se podle možnosti v těchto věcech.

1. Zejména shoduje se

a) sloveso přísudkové s podmětem v čísle a osobě; na př. dary oslepují oči (sloveso oslepují jest 3. os. množná jako podmět dary).

b) Sklonný doplněk shoduje se s podmětem anebo předmětem, k němuž se táhne, v čísle a podle možnosti také v rodě. Na př.: chlapec chodí bos (doplněk bos jest čísla jednotného a rodu mužského jako podmět chlapec); děti chodí bosy; Jidáš stal se zrádcem; ctnost činí člověka

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).