[37]číslo strany tiskuVel. Z. 296; Svatopluk, král moravský, od sv. Cyrilla víře křesťanské byl naučen; Hannibal, vítěz nad Římany; Ty, pane náš! Já, žebrák, abych podporoval tebe, boháče!
56. Přívlastek jest významu 1. někdy podmětného, 2. někdy předmětného, 3. někdy příslovečného a 4. někdy doplňkového.
1. Pravím a) Kristus přijde, a
b) příští Kristovo.
Přívlastek „Kristovo“ ve větě b) je ve střídě za podmět Kristus věty a), je to tedy přívlastek významu podmětného.
2. Pravím a) sloužiti modlám, a
b) služba modlám.
Výraz „modlám“ jest v a) předmětem; v b) je též předmětem (služba komu?) a spolu přívlastkem (jaká služba?), je to tedy přívlastek významu předmětného (viz § 34).
Podobně ve výrazích: pohrdání světem, starost o živobytí, vzpomínka na domov atp.
3. Pravím a) cestovati do Říma, a
b) cesta do Říma.
Výraz „do Říma“ jest v a) příslovečným určením (na otázku: cestovati kam?). A týmž jest zajisté také v b) (cesta kam?); ale v b) je tento výraz spolu přívlastkem (na otázku jaká cesta?), je to tedy přívlastek významu příslovečného (viz § 44).
Podobně ve výrazích: procházka lesem, rána mečem, dar rodičům, tváře jako růže, člověk jako hora atp.
4. Pravím a) zvoliti králem (= za krále), a
b) zvolení králem.
Výraz „králem“ jest v a) doplňkem; v b) je též doplňkem (zvolení čím? za co?) a spolu přívlastkem (jaké zvolení?), je to tedy přívlastek významu doplňkového (viz § 38).
Podobně ve výrazích: volba za krále, ustanovení za soudce atp.
Výrazy příslovečné (cesta do Řima atp.), předmětné (služba modlám atp.) a doplňkové (zvolení králem atp.) stávají se přívlastky tím, že se vztahují ke jménům podstatným a berou se tu za určení na otázku jaký?
Srov. § 10.
57. Přívlastkův jest někdy k témuž podstatnému jménu několik. Na př.: chléb náš vezdejší (přívlastky dva, oba souřadné); – pokoj všem lidem dobré vůle (přivl. prvý souřadný, druhý podřadný); – všeliké po horách ptactvo atd. Srov. § 80.
![[37]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00045.jpg){kind=link}