ež sem múdřejšie řeči nikdy neslýchal Kat. v. 1505; kolikrát s’ na tu tvář vezřěla Kruml. 108ᵃ; kolik s’ krát dietěti své prsi dávala tamt.; ty si počał Br. Deut. 3, 24; nemaudře s’ udělał tamt. 8, 3; slyšalo jest ucho tvé ŽKlem. 9, 17; což jest mluvil, že mi sě zděje AlxV. 912; když jest syna porodila Hrad. 67ᵃ; co svě sděla (my dva, zrádcové) AlxBM. 1, 17; co sta sliúbila DalC. 26; vyšli smy z otcě jednoho tamt. 41; již jsú tebe nenáviděli ŽWittb. 82, 3; páni sau nalezli Drn. 106 (221); tu jsau povinnost učinili VelKal. 29; že bych já řekl, že... RokycKl. 386ᵃ; nedomnívejte se, že bych přišel rušiti zákona BrNZák. 12ᵇ; že by ty zde byla Ben. Ruth 3, 10; co by (ty) o jiných měl smejšleti, snadně by (ty) porozuměl Barl. 1, 2; naučím tě, co by młuviti měł Br. Ex. 4, 12; ty by měł býti vysvobozen tamt. 37, 11; jakž by mohl dovrci z praka AlxV. 578; snad by voda požřěla ny ŽWittb. 123, 4; snad by ho (Neguzar Filotu) byl zabil AlxV. 1703; nevodili bychomy jeho k tobě Hrad. 85ᵃ; nebyli bychom jich tovařišie Krist. 83ᵇ; kdy byste mohli Alxp. 104.
130. 1. Pomocné sloveso jsem, jsi atd. bývá v jazyku starém a v některých nářečích moravských, zejména valašském a lašském, na místě prvním ve větě. Na př.:
jest zde… | jedna panna, velmi krásná, | učená i tak věhlasná, | že to divno pověděti, | kak jest hlubokéj paměti | i přerošafnéj múdrosti. Jsem slýchal mnohé chytrosti | před sebú mluviece... Kat. v. 1503; ó člověče, jsi-li u veliké hřiechy zablúdil, jsi-li své svědomie poskvrnil, utec sě k Mariji ML. 29ᵃ; sem-li ten pes ukradl, bóh daj, bych opsěl Rožmb. 176; jsi-li komu sám uškodil, trp právo Vít. 61ᵃ var.; jste-li vstali s Kristem Štít. ř. 181ᵃ; –
zme ho (kosa) chytli, zme ho trochu poživili a zme ho zas pustili BartD. 1, 197; sem pisoł pismo tamt.; sem žnuł tamt.
2. Pomocné sloveso bych, by atd., kterého se užívá k opsání kondicionálu, v některých nářečích moravských, zejména ve valašském a lašském, bývá na předním místě ve větě. Na př.:
dybys nebýł poslechnúł, bych ťa býł zhodił BartD. 1, 197; („čím bys byl rád?“ – odpověď:) bych sa naučił muzigantem, co bych peníze vydělávał tamt.
131. 1. Je-li první člen větný výraz složitý, stojí slovo přiklonné až za celým výrazem. Na př.:
pilný žák se učí; každý z nás si myslí...; kde pak ho najdeš?; dnes večer se sejdeme Us.; do dne do roka se tady zase všeci shledáme ErbenPoh. Smíš. 211 (mor.); hrozná bjeda ích začala trjeť tamt. (slc.): virozprávala mu všetko, čo a ako sa s ňou stalo tamt. 212 (slc.).
2. V jazyku starším bývá slovo příklonné za prvním slovem výrazu složitého, který je tak roztržen. Na př.:
