jest pán buoh zákon vydal HusE. 1, 360; to jest život věčný, aby poznali tě samého boha tamt. 3, 153; –
kdo za pluhem kleje, zlé semeno seje ČMudr. 14; kdo nepracuje, ať nejí tamt. 20; čiež pře nenie, nemá do šraňkuov jíti VšehK. 25ᵇ; že jediný jest buoh, protož jediný jest stvořitel HusE. 1, 13; ač co budete prositi otce mého, dá ť vám tamt. 1, 310.
Viz příklady v §§ 83–90.
136. Někdy věta vedlejší vkládá se do věty hlavní nebo vedlejší řídící. To se pozoruje dosti často v jazyku starším. Na př.:
(Kristus) do třetieho dne v rově ležěti chtěl, aby, ež jest jestojsky byl umřel, dolíčil Krist. 104ᵃ a Pass. 209; – když na to ciesař, an (sv. Savinianus) sě prostřed ohně stoje bohu modlí, hlédáše, tomu sě podiviv vecě Pass. 470; – nebo často sě to stává, že, kdyžto nemáhá hlava, ve všěch údiech statka nenie DalC. 17;– jeden král pohanský byl uprosil na svých boziech, že, čehož se jen dotekl, to vše ozlatělo Štít. uč. 33ᵇ; – veliké ť jest potvrzenie našie viery, že, donidž židé byli právi v své vieře věřiec, že příde Messiáš, totiž spasitel světa, byli lid boží, proroky měli tamt. 176; – toť slušie jmieti v srdci, že, ač co máš, máš darem božím tamt. 25; – že, kdyby ji (mysl) byli k bohu obrátili, byli by s utěšením slúžili jemu tamt. 76; – kteříž za to mají, že by, což mohú, vše slušalo tamt. 86; že, má-li co dobrého do sebe, to vynese na jevo tamt. 156; – závist mučí srdce toho, ktož závidí, že, jakož diábel vždy své peklo s sebú nese, tak závistivý v svém srdci vždy má svú muku tamt. 121; – rozumějíc, ež to, co Buoh jest aneb kak jest, nelze j’ nám toho pomysliti ŠtítBud. 12; – že by to dobré, kteréž má (naše mysl), bud to duchovnie nebo tělesné, měla sama od sebe ŠtítV. 159; – býváť i to, že zlého ducha návodem, jenž, což je dobré, vše by rád zkazil, lidská nešlechetnost, uzřiec v jiném pravú šlechetnost, dá jí jméno nešlechetnosti tamt. 227; – aby, ktož sám chtěl býti nade všemi, neměl kde odpočinúti tamt. 152; – tak jest dalek (bůh), aby, co jest, poznán býti mohl? ŠtítBud. 8; – když ty věci, ješto jsú učiněny, budú proměněny tamt. 27; – aby ihned toho dne, když on umře, smrt jim učinili Štít. ř. 33ᵃ; – protož ti, jenž pravú vieru držie, mají něco, v ňemž by mohli pochybovati, nemohúc tomu rozuměti, i ti, ješto nedržie pravé viery, mají něco zjevného k rozumu, pro ňež by mohli i tomu, což je skryté ješťe, uvěřiti: budú s právem ti, kteříž uvěřili z viery, mieti odplatu, a ti pomstu, kteříž nevěřili ŠtítV. 172; – že, jel-li by Vladislav proti Mediolanským s ciesařem svým životem (= osobně), chtěl by (císař) jeho koronovati Pulk. 101ᵃ; – viděli zjevně, že, nepřivedú-li jeho (mistři císařova syna), všichni mistři bez hlav budú GestaBř. 85ᵇ; – páni nalezli, že, ktož kolivěk o zemskú věc koho by pohnal k duchovniemu
