spravedlnosti ŠtítBud. 25; vzpomínajíc spasitedlné nám syna božieho narozenie Štít. ř. 24ᵃ; k toho anděla tak slavných novin prohlášení tamt. 24ᵃ; pamatujem spasitele svého v našem těle narozenie tamt. 67ᵃ; dnes pamatujem syna božieho, pravého boha v pravém člověčství narozenie tamt. 22ᵇ; nový ť to čin, z smrti zavinilé národa lidského vykúpenie tamt. 215ᵇ; až do na vrch práva dovedenie VšehK. 238ᵃ; strach od šustící násilně okolo stěn vody Lab. 9, 13.
118. 1. Říkáme: z velmi daleké země, ve velmi krátké době atp., t.j. klademe výraz určovací velmi za předložku výrazu určovaného. V jazyku starším bývá však velmi před předložkou. Na př.: viděch (pústenníka) velmi v malé peleši přebývajíce Otc. 309ᵃ; druhého uzřě črna a velmi v hrozné tváři tamt. 266ᵇ; já sem ji nevelmi přěd mnoho lety viděla tamt. 49ᵃ; přijedú třie králi velmi z přěveliké dáli Hrad. 68ᵃ; tak velmi z veliké dáli tamt. 68ᵇ.
2. Podobně říkáme: o tak malou věc, s tak ubohým člověkem atp. V jazyku starším bývalo tak před předložkou. Na př.: (jestliže by kto v trhu) umluvil bližnieho tak o malú věc, že… ŠtítPař. 113ᵃ.
119. Přívlastek, holý nebo rozvitý, bývá odtržen ode jména, ke kterému náleží. Na př.: co tělesná slibuje vóle Brig. 92; jeho sě tvář stvieše Pass. 326; jedna mu ruka uschla tamt. 475; věčnému sě přiebytku dostali tamt. 489; jakož o svatém zpievají Ondřeji Štít. ř. 2ᵇ; jej jest dar čistoty dóstojna většieho učinil milovánie tamt. 29ᵇ; pokánná žalost i veselé a pochotné obrátí sě náboženstvie tamt. 227ᵇ; potracené bude jemu navráceno světlo tamt. 115ᵇ; kterýmižkoli ozdobíš čistotu šlechetnostmi tamt. 10ᵇ; (země) toliký rytieřóv nebeských vydavši počet tamt. 148ᵇ; krmě by ve skle se stkvieci a velmi se dobra mnieci Baw. 80; ižádná sě válka nevztrhla Ol. 2. Par. 14, 6; kdež sě jich rozsu vojsko tamt. Soudc. 15, 9; tu jsau povinnost učinili VelKal. 29; zdála mi se toho nemalá býti potřeba Lab. 1, 1.
Srovn. ještě v § 131 č. 2.
120. Výrazy souřadné (podměty, přísudky, předměty, přívlastky atp.) vložkou bývají odtrženy. Na př.: aby tak čest ve všech byla a šlechetnost ŠtítBud. 199; chytrost bude a lest vévoditi Štít. ř. 69ᵃ; bóh ť má a pravda srdce osésti t. 239ᵇ; ukaž do sebe tu postavu, ještoť duchovní mají a nábožní ŠtítBud. 204; svým zvolením učinil hospodin úzku cestu a připravil tamt. 180; aby člověk libost měl v kráse dřeva zapovědného a kochánie tamt. 122; spasitel dobrotivý, chtě své učedlníky opatrnosti naučiti a milosrdenství, k nim jest zvláště mluvil HusE. 2, 298; plného pokoje a svobodstvie nemůž jmieti a bezpečstva Štít. ř. 125ᵇ; nebylo-li by na tom dosti, aby as lehkú smrtí Kristus umřel a počestnú, ŠtítBud. 121; zřiece dvú udactvo na tú AlxB. 1ᵇ (m. ,,na udatstvo tú dvú“ nebo „na
