pře nemoci bude býti tamt. 11; nemoci budeš býti Túl. 24ᵇ; k lidu, jenžto jim probyti nemoci bude Pror. Isa. 30, 6; nemoci budem dále jěti ML. 47ᵇ; koni... budú svázáni, že nemoci budú sebú hnúti DalC. 19; nemoci bude dlúho váš jazyk trvati tamt. 4; skotě nesměti sě bude hnúti AlxV. 1424.
Poznam. V příkladech zde vytčených je také negace ne na místě jiném, než bývá v jazyku novém; o tom viz v § 393.
123. Vlivem latiny a němčiny sloveso ve větě podřízené kladeno na konec. Na př.:
zdála mi se toho nemalá býti potřeba, abych se dobře, k kterému bych se haufu lidí připojiti a v jakých věcech život tráviti měl, rozmyslil Lab. 1, 1.
124. Někdy bývá slovosled odchylný pro verš a rým. Na př.:
tehdy, dievko, věříš v toho, | židé vzbili na kříž koho Marg. 138 sl.; rozkoš čistá nenie, věz to, | strach ji poskvrňuje kdyžto Baw. 50; když (myš) všicku řeč dokona, | zaběže v svá bydla ona tamt. 52; pták utěší lišku tehdy, | dietky jie nevrátí kehdy tamt. 54; který život jest jakýže, toho hlahol jest takýže tamt. 4ᵇ; když věrného uzŕřie koho, | lstivú řečí chopie toho tamt. 87; slušie viece přieti tomu, | příbuznější jsi ty komu tamt. 98.
Slova příklonná.
125. Slova přiklonná (enklitická) stojí velmi často za prvním přízvučným členem větným, buď holým anebo rozvitým. Na př.: když se vyjasnilo; dal mi knihu; každý člověk se musí starati…; atp.
Je-li ve větě příklonek několik, jdou za sebou v pořádku určitém.
Říkáme na př.: to se mi nelíbí, nikoli: to mi se nelíbí. V jazyku starším byl však tento druhý pořádek velmi častý.
Vedle rozdílu časových bývají v postavení příklonek i rozdíly krajové.
Je tedy potřebí všimnouti si příklonek podrobněji.
126. Zájmeno příklonné stojí velmi často za prvním přízvučným členem větným. Na př.:
šumař si housličky vždy spraví, ale života svého neupraví ČMudr. Smíš. 211; nikdo si neváží klevetníka tamt.; udatný se dlouho nerozmýšlí tamt.; sokol se hvozdu nediví tamt.; sluníčko se skrze zelení stromů na ni smálo ErbPoh. Smíš. 211; jak se v kolo pustily, ozvala se jim nad hlavami tak líbezná hudba, že se Bětušce srdce v těle rozehřálo tamt.; nikoho nemám, abych ho s vámi poslal tamt.; a hoch mu všecko pověděl a že mu říkají Janeček tamt.; a nejdříve mi ty kozy na pastvu vyžeň tamt.;
pravda sa neutopí ve vode a neshorí v ohni Zátur. Smíš. 211; nič sa tak tajne nepletlo, čoby nevyšlo na světlo tamt.; keď si dvaja lotri nadávajú, vtedy sa najlepšie poznať dajú tamt.; toho mi bol čert dlžen
