ten sě pes všěm jiným počě radovati Pass. 297; oko sě jich veždy směje AlxV. 209; (bůh) všěm sě jim (obrům) rozjíti káza tamt. 650; příštiú sě jejie radujě Hrad. 65ᵇ; (Ježíš) k svým sě apoštolóm vráti tamt. 80ᵃ; v ty mi sě lesy jěti žádá tamt. 5ᵇ; ktož by koli vstúpil ŠtítBud. 190; kolik s’ krát dietěti své prsi podávala Kruml. 108ᵃ.
Jiné příklady viz v § 119.
132. Jsou-li ve větě příklonná slova dvě nebo více, stávají často za sebou. Na př.: zdá se mi, že prší; podaří-li se mu to, bude šťasten Us.; atp.
Tato řada slov příklonných stává pak buď za prvním členem větným nebo jinde, jako když je ve větě příklonné slovo jedno. Na př.: zdá se mi...; až bych se podíval Us.; chce mi sě píti Hrad. 130ᵇ; nezdá mi sě tamt. 100ᵇ; – toto ť vše dám tobě, ač padna pokloníš mi sě Štít. ř. 165ᵇ; menší musichu mu sě podati Tand. 23.
A stává tato řada slov přiklonných buď za rozvitým větným členem celým, anebo hned za prvním jeho členem. Na př.: ani jiesti ani píti jim se zechce Troj. 224ᵇ; – zjěvili mi sě anděli Hrad. 39ᵇ.
Po stránkách těchto příklady vytčené a podobné patří do §§ předcházejících.
Je však potřebí všimnouti si také toho, v jakém pořádku několik slov příklonných za sebou jde. Tu pozoruje se v některých případech jistý zvyk.
Poznam. Doklady s příklonkami dvěma nebo i více z největší části nebyly uváděny na příslušných místech ve výkladech předcházejících, aby se neopakovaly.
133. Říkáme: zdá se mi, zdá se ti, zdá se mu, zdá se nám, zdá se jim atp., t. j. reflexivum se klademe před zájmenný dativ příklonný.
V jazyku starším bývá zpravidla pořádek obrácený, tedy mi sě, ti sě, mu sě atd. Na př.:
až mi sě v srdci zavine AlxV. 801; zdě mi sě v noční hodinu tamt. 862; nezdá mi sě AlxM. 3, 16; jakž mi sě nezdá nikake AlxV. 891; to ť mi sě jest ve sně zdálo tamt. 1344; i zdá mi sě to za jisté tamt. 1818; tak mi sě uda uzřieti tamt. 881; kdež mi sě bohdá čest zděje tamt. 856; což jest mluvil, že mi sě zděje tamt. 912; ukázal mi sě ve sně muž Pass. 287; zěvil mi sě sv. Petr tamt. 375; to ť mi sě juž ta hodina blíží tamt. 331; když mi sě mój prsten navrátí tamt. 330; zdí mi sě Alb. 78ᵇ; chce mi sě píiti Hrad. 6ᵇ; již ť mi sě chce velmi píti tamt. 124ᵇ; co mi sě chce státi tamt. 130ᵇ; zjěvili mi sě andělí tamt. 39ᵇb, v ty mi sě lesy jěti žádá tamt. 5ᵇ; nezdá mi sě tamt. 100ᵇ; to ť mi sě stýšťe Hod. 82ᵃ, 85ᵃ; nezdá mi sě tamt. 86ᵇ; tu mi sě sta dvorný smiech Mast. 85; lépe by mi sě bylo stalo, bych se byl nenarázal Štít. uč. 151ᵃ; zdá ť mi sě ŠtítBud. 99; ješto mi sě vidí podobné tomu tamt. 45; chce mi sě píti Štít. ř. 164ᵇ; ač padna pokloníš mi sě tamt. 165ᵇ; tak mi se zdá Lobk. 21ᵇ; nezdá mi se
