Říkáme však: český král i král český, český jazyk i jazyk český.
Někdy klade se přívlastek za jménem; na př.: duch svatý, mše svatá (nikdy svatá mše).
V jazyku starém bývá pořádek duch svatý i svatý duch, na př.: mám pomocníka ducha svatého Pass. 285; dar ducha svatého Modl. 140ᵃ tamt. 141ᵃ; duše svatý, smiluj sě ŽKlem. 136ᵃ; den ducha svatého CisMnich. 98ᵃ; z duchu svatého EvBočk. Jan 7, 39; –
dar svatého ducha svD. 49; svatý duch od obú pochodí ŠtítBud. 59; od svatého ducha HomOp. 152ᵃ.
116. 1. Podstatné jméno pán, pan v platnosti přivlastkové stojí dílem přede jménem, ke kterému se vztahuje, dílem za ním.
Říkáme: pan Novák, pan učitel, pan soudce atp., pro pána krále (interj.), pán Bůh.
Za jménem stojí pán ve rčeních Kristus pán, kníže pán, císař pán, papež pán TomP. 7, 48; stč. také ve rčení král pán, na př.: má-li kto lepšie právo než král pán VšehK. 12ᵇ.
V jazyku starším bývá slovosled obrácený, tedy pán Kristus, pán Ježíš, pán Kristus Ježíš a podobné i pán hospodin; na př.: v jednu osobu pána Krista ŠtítBud. 68; pán Kristus Ježíš tamt. 25; pán hospodin tamt. 39; co die pán Kristus Hilar. 38ᵇ; s pánem Kristem tamt. 14ᵃ.
2. Podobné rčení s přívlastkovým jménem „otec“ je Bůh otec. V jazyku starém bývá tu také slovosled otec Bůh; na př.: tak otec buoh miluje svú múdrost… ŠtítBud. 71.
117. Určení vyslovené pádem prostým, předložkovým, příslovcem nebo větou bývá vloženo do výrazu určovaného, nebo stojí před výrazem určovaným.
1. Určení vyslovené akkusativem. Na př.: tvé třetí den vskřiešenie Hrad. 43ᵇ.
2. Určení vyslovené genitivem. Na př.: k svátého Martina hrobu Pass. 148; přěd svatého Jakuba nohy padl tamt. 353; k svaté Marie Magdaleny hrobu tamt. 343; sestru od sedmi let nemoci uzdravil tamt. 334; podlé mého mistra hrobu Hrad. 38ᵃ; pro svátého Prokopa zaslúženie tamt. 10ᵃ; v svátého Benedichta zákoně tamt. 3ᵇ; ot tvého srdečka dveří tamt. 49ᵃ; rač jě v jich prosbě uslyšěti tamt. 21ᵇ; na jich zboží tamt. 1ᵇ; (jelen) zaskoči za svatého Prokopa nohy tamt. 6ᵃ; ten svého otcě skutkóv následováše tamt. 14ᵃ; proti těla přirozenému zpósobení Brig. 87; v svatého Víta kostele DalH. 31; k každého učedlníka peleši Otc. 251ᵇ; k mladšieho bratra ústóm tamt. 282ᵇ; pro jedné noci skutek tamt. 14ᵇ; jdu na vyšších otcuov cestu tamt. 62ᵇ; abyste péči jměli o svého života příbytcě tamt. 26ᵇ; nešel jest nežli s opata odpušťením tamt. 305ᵇ; bez všeho probošta vidění tamt. 325ᵇ; ješto (drochetky) padají s jich pánóv stola
