Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<737475767778798081>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

,,Větší lásku máme k pravým rodičům, kteří..., nežli k jiným, kteří... vzali: tak i ta země, v níž..., milejší nám jest“ atd.

Jiné příklady:

(Svět tento jest jako obecné všem kniehy kakés, ješto sú psány boží rukú, točíš mocí boží a múdrostí, a každé stvořenie oblášť jest jako slovce těch kněh…) [Pokračováni periodou:] „A jakož bývá, ež neučený, uzře knihy, vidí slovce psaná, ale nerozumie, co které miení: takož člověk nemúdrý, ješto jen jde podlé obyčeje hlúpé zvěři a mysli k bohu nepřiloží, vidí vnější postavu v zřejmém stvoření, ale co j’ proč, tomu nerozumie“ ŠtítBud. 30.

Jakož slunečný paprslek, jakéž barvy bude stklo, kteréž projde, tu barvu vezme: takéž mysl člověčie těch sě vášni přijímá ráda, s kterýmiž kto je v obyčeji ŠtítV. 269.

Země má spoludržělivost, tak že všechna chce spolu býti: a my máme k sobě mieti lásku, abychom všichni spolu byli u milosti (= souřadné, slučovací HusE. 2, 76.

Svaté toto čtenie ne proto sě dnes čte, by jako dnes stalo sě od ďábla Kristovo pokušenie, ani by jako dnes byl Kristus na púšť veden: ale čte sě dnes to čtenie, aby křesťané slyšiece, že spasitel postil sě za jich hřiechy a byl pokušen a přemohl, aby oni také sě postili pro své hřiechy a ďáblovu pokušení odolali (= souřadné, odporovaci) HusE. 2, 86.

Jako jede-li vozataj na koni a zle vóz spravuje, tak že se chýlí k převrácení, musí býti pokřik na vozataje, ale ne na vóz, jedné ač by mohl kto chopě se vozu zdržeti jej, aby sě nepřevrátil: též má býti pokřik na zlého preláta neb zprávci, a móž-li člověk chopiti kterého člověka, jehož chýlí prelát k převrácení, dobré jest, aby nedal se jemu převrátiti (= podřadné, přirovnávací) HusE. 2, 117.

A že otec buoh dal jest moc člověku, aby mohl nadarmo jména božieho nevzieti a nehřešiti, a buoh syn dal múdrost, aby uměl sě hřiechu vystřieci, a duch svatý dal vuoli k dobrému spósobnú, aby dobré líbila a zlé zamietala: protož člověk vezma jméno božie nadarmo tupí moc boha otcě, múdrost syna božieho a dobrovolnost ducha svatého (= podřadné, důvodové) HusE. 1, 110.

Vyšinutí ze syntaktické vazby (větoslovné chyby).

1. Členové věty jednoduché spojují se v jednotu větnou též syntaktickou vazbou, a týmž pojidlem spojují se také věty jednotlivé v souvětí (viz o tom v § 62 a § 98). Na př. ve větě „pohané slouží modlám“ pojí se „modlám“ jako předmět ke slovesu „slouží“, poněvadž sloveso sloužiti se váže s dativem, – v souvětí „nevím, co se stane“ pojí se podobně věta „co se stane“ k větě „nevím“, atd.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 8 měsíci a 26 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).