Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<636465666768697071>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

jdou. Na. př. v souvětí „co nás mrzí, to se nás drží, a co je milo nám, to nechce k nám“ potrhalo by se náležité spojení a porušil by se smysl celku, kdyby se změnil větosled a přesmykly se na př. věty první a třetí, nebo druhá a čtvrtá.

1. Věty v souvětí spojují se namnoze též zvláštními slovci spojovacími.

Spojovací slovce, jimiž se spojují věty souřadně složené, slovou souřadicí. Na př.: přines mi a budu jísti; – není starý, ale mnoho pamatuje; – s bláznem nebeř rady, nebo nebude moci zatajiti slova; – nejsme synové noci a tmy, nespěme tedy jako i jiní.

Obrazec všeobecný složení souřadného jest A c B (kdež c = coordinans, spojovací slovce souřadicí).

Spojovací slovce může býti opakováno při každé větě souřazené: i i, ani ani ani atp.

Spojovací slovce, jimiž se spojují věty podřadné složené, slovou podřadicí. Na př.: kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; nevíš, co večer s sebou přinese; nevím, kam bych se uchýlil; dej pozor, abys nechybil.

Obrazec všeobecný složení podřadného jest: A, s Aa (kdež s = subordinans, spojovací slovce podřadicí).

2. Souvětí souřadné bývá často také beze spojek (asyndetické). Na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje; – nemnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ.

3. Složení podřadné bývá často korrelativní (souvztažné), t. j. spojovací slovo věty podřízené jest významu vztažného, a naproti němu jest anebo se snadno přimyslí slovo významu ukazovacího. Na př.: čeho nelze předělati, na to darmo žehrati; co na srdci, to na jazyku; kdo se Boha nebojí, ten se lidí nestydí; kdo utekl, (ten) vyhrál; ukaž mi (to), co neseš; kam vítr,tam plášť; kde tě nezvou, tam nehrň se; tělo táhne se tam, odkudž jest pošlo; čím více statku máme, tím více ho žádáme.

Obrazec všeobecný spojení korrelativního jest: dA, rAa, nebo: rAa, dA (kdež d = demonstrativum, r = relativum, A – věta řídicí).

Vznik souvětí podřadného.

Původně, t. j. když člověk dospěl k mluvení větnému, a nejprve byly zajisté jen věty jednoduché. Později teprve a na stupni dalším vyvinuly se věty složené.

Rozdíl mezi souvětím souřadným a podřadným není v obsahu, nýbrž jen ve formě. Na př. v souvětí souřadném „byl oklamán a (proto)

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).