jdou. Na. př. v souvětí „co nás mrzí, to se nás drží, a co je milo nám, to nechce k nám“ potrhalo by se náležité spojení a porušil by se smysl celku, kdyby se změnil větosled a přesmykly se na př. věty první a třetí, nebo druhá a čtvrtá.
100. 1. Věty v souvětí spojují se namnoze též zvláštními slovci spojovacími.
Spojovací slovce, jimiž se spojují věty souřadně složené, slovou souřadicí. Na př.: přines mi a budu jísti; – není starý, ale mnoho pamatuje; – s bláznem nebeř rady, nebo nebude moci zatajiti slova; – nejsme synové noci a tmy, nespěme tedy jako i jiní.
Obrazec všeobecný složení souřadného jest A c B (kdež c = coordinans, spojovací slovce souřadicí).
Spojovací slovce může býti opakováno při každé větě souřazené: i – i, ani – ani – ani atp.
Spojovací slovce, jimiž se spojují věty podřadné složené, slovou podřadicí. Na př.: kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá; nevíš, co večer s sebou přinese; nevím, kam bych se uchýlil; dej pozor, abys nechybil.
Obrazec všeobecný složení podřadného jest: A, s Aa (kdež s = subordinans, spojovací slovce podřadicí).
2. Souvětí souřadné bývá často také beze spojek (asyndetické). Na př.: lékař léčí, Bůh uzdravuje; – nemnoho jídej, ne všecko zvídej, budeš dlouho živ.
3. Složení podřadné bývá často korrelativní (souvztažné), t. j. spojovací slovo věty podřízené jest významu vztažného, a naproti němu jest anebo se snadno přimyslí slovo významu ukazovacího. Na př.: čeho nelze předělati, na to darmo žehrati; co na srdci, to na jazyku; kdo se Boha nebojí, ten se lidí nestydí; kdo utekl, (ten) vyhrál; ukaž mi (to), co neseš; kam vítr,tam plášť; kde tě nezvou, tam nehrň se; tělo táhne se tam, odkudž jest pošlo; čím více statku máme, tím více ho žádáme.
Obrazec všeobecný spojení korrelativního jest: dA, rAa, nebo: rAa, dA (kdež d = demonstrativum, r = relativum, A – věta řídicí).
101. Vznik souvětí podřadného.
Původně, t. j. když člověk dospěl k mluvení větnému, a nejprve byly zajisté jen věty jednoduché. Později teprve a na stupni dalším vyvinuly se věty složené.
Rozdíl mezi souvětím souřadným a podřadným není v obsahu, nýbrž jen ve formě. Na př. v souvětí souřadném „byl oklamán a (proto)
