Jako v každém souvětí, tak i v periodě pojí se členové v jednotu vyšší, v jednotnou myšlenku.
„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“ je souvětí dvojčlenné podřadné; ale není to perioda, poněvadž předvětí i závětí jsou věty nesložené, jednoduché, v periodě pak mají v předvětí i v závětí býti věty složené (souřadně, nebo podřadně, nebo obojako složené).
Dále má býti předvětí a závětí složeno poněkud souměrně. Někdy bývá složení stejné, t. j. závětí má členův tolik, jako předvětí; ale mnohdy bývá závětí stručnější a méně složité, než přŕedvěti.
2. Členové periody odděluji se interpunkcí. Předvětí od závětí dělí se dvojtečkou.
Souřadní členové v předvětí i v závětí dělí se čárkou; jsou-li to však členové opět složití, dělí se středníkem.
3. Je-li některé souvětí periodou či není, o tom může bývati rozdílné mínění. Na př. souvětí:
„dokud štěstí tobě kvete, tu máš dosti přátel v světě | jak se psota na tě dere, hned se druh od tebe bere“
má v předvětí i v závětí po jedné větě řídící a jedné podřízené. Můžeme je vzíti za periodu, a tu oddělíme předvětí a závětí (na místě naznačeném) dvojtečkou. Ale můžeme je vzíti také za souvětí obyčejné a odděliti tytéž členy středníkem.
4. Příklad:
„Jakož větší lásku máme k pravým rodičům, kteří nás zplodili, nežli k jiným, kteří nás sobě za syny zvolili a vzali: tak i ta země, v níž jsme zrozeni a vychováni, milejší jest nám nežli jiná, do níž nás štěstí obrátilo“ (Veleslavín).
Rozčlánkování této periody | |||
předvětí | závětí | ||
tak i ta země | milejší jest nám nežli jiná | ||
jakož větší lásku máme k pravým rodičům | nežli k jiným | v níž jsme zrozeni a vychováni | do níž nás štěstí obrátilo |
kteří nás zplodili | kteří nás sobě za syny zvolili a vzali |
Touž periodu změníme snadno v jinou, kde předvětí a závětí jsou složeny souřadně:
