řekl jsem ti, že (já) tě nikdy neopustím, jsou grammatické osoby tytéž, jako v příslušné řeči přímé:
řekl jsem ti: „Já tě nikdy neopustím“,
t. j. v obou je stejně „já neopustím“ (gramm. osoba první) a „tě“ (= gramm. osoba druhá). Naproti tomu v řeči nepřímé:
hospodář řekl dělníkům, že (on) je do práce najímá,
jsou grammatické osoby jiné, než v příslušné řeči přímé:
hospodář řekl dělníkům: „Já vás do práce najímám“, t. j. místo „já najímám“ (= gramm. osoba první) jest „on najímá“ (= os. třetí), a místo „vás“ (= os. druhá) jest „je“ (= os. třetí), grammatické osoby jsou pošinuty.
Kdy grammatická osoba ve větě nepřímé jest pominuta a jiná než ve větě přímé, vysvitni- z následující úvahy.
Řeč přímou praví osoba M (= osoba mluvící, sdělující…) osobě O (= osobě oslovené, poslouchající…). Osoby tyto jsou nebo rozumějí se ve větě uvozovací. Na př. Dělníci (= M) řekli hospodářovi (= O)…; Libuše (= M) pravila Čechům (= O)…; Smil Flaška (= M) napsal (t. svým čtenářům, = O)…
2. Grammatická osoba se nepošinuje ve dvou případech:
a) když v řeči přímé není nic, co by se táhlo k M nebo k O věty uvozovací; na př.:
[přímo] Libuše (M) pravila Čechům (O): „Lehčeji tepe dívčí ruka“,
[nepřímo] Libuše pravila Čechům, že lehčeji tepe dívčí ruka, – tu v řeči uvedené přímé i nepřímé jest osoba grammatická táž (ruka tepe, = gramm. osoba třetí); –
b) když M je grammatická osoba první (já, my); na př.:
[přímo] já (M) jsem ti (O) pravil: „Já tě neopustím“,
[nepřímo] já jsem ti pravil, že (já) tě neopustím, –
také zde v řeči uvedené přímé i nepřímé jsou tytéž osoby grammatické (já neopustím = os. první, tě = os. druhá).
3. Ve všech jiných případech osoba grammatická se pošinuje. Případy toho jsou rozmanité a některé vidí se v následujících příkladech:
a) [přímo] ty (M) jsi mi (O) řekl: „Já tě nikdy neopustím“ (já neopustím = gramm. osoba první, tě – druhá).
[nepřímo] ty jsi mi řekl, že ty mne nikdy neopustíš (ty neopustíš =os. druhá, mne = os. první),
to jest: v řeči uvedené je podmětem osoba M a předmětem osoba O věty uvozovací; podmět je v řeči přímé vyjádřen zájmenem osoby první a podle toho jest i sloveso v osobě první (já neopustím), předmět je v osobě druhé (tě); v řeči nepřímé pak jsou podmět i sloveso pošinuty z osoby první do druhé (ty neopustíš) a předmět z druhé do první (mne); –
