1. Proti perfektivu věty kladné bývá ve větě záporné imperfektivum, nejčastěji iterativum.
Na př.: lépe by bylo jemu, by sě byl nenarázal Hrad. 76ᵇ (proti kladnému: by sě byl narodil); lépe by mi sě bylo stalo, bych sě byl nenarázal Štít. uč. 151ᵃ; nerúšejte pořádu t. 26ᵇ (kladně: rušte); tú hovědci neprodávaj nikake Hrad. 109ᵃ (kladně: prodej); řekni – neříkej Us. atp., v. jiné příklady v § 337, II, 3.
Z jiných jazyků slovanských zvláště ruština v té příčině vyniká;
na př. kladně: semъ lêtъ pustoši kosili, záporně: ne kašivali têchъ pustošej Miklos. Synt. 279 a 791–793.
2. Ve větě záporné bývá imperfektum, proti aoristu nebo perfektu věty kladné.
Na př.: auvech jich hubený hřieše, že jemu ijeden vody nepodadieše Hrad. 91ᵇ (kladně by bylo zajisté poda nebo podal jest); že jemu nedadiechu vsiesti na kuoň Troj. 114ᵃ; jehož (Jidášovo) srdce Ježiúš dobřě vědieše, však na ň toho nezjěvieše Hrad 78ᵃ; (ciesař) hněvy sě vešken potřěse, zmrtvě v těle, zbledě v líci, jako by sě chtěl povstéci tiem, ež neumějieše řéci jednoho slova Kat. 78 atp., v. jiné příklady v § 343.
Připomínám, že příklady druhu tohoto mají proti sobě doklady hojnější bez imperfekta, na př.: král nesmě Čechov u potřěbu přivinúti DalC. 102 atd.; a dále že při nich, a snad i při některých tuto uvedených, příčina imperfekta může se spatřovati mnohdy i jinde, nežli v zápornosti věty; ale i když ku příkladům těmto nejistým se nehledí, přece trvám dosti dokladů zbývá, ve kterých je svědectví jisté, že ve větě záporné rádo bývalo imperfektum proti aoristu nebo perfektu věty kladné. Smysl byl tu asi ten, jako kdybychom si do týchže vět místo imperfekta dali perfektum příslušných iterativ: nedávali mu vsednouti na koně; Ježíš srdce Jidášovo dobře znal, ale nezjevoval toho naň; atd.
Příčinu obojího, proč totiž při negaci bývá jednak imperfektivum, jednak imperfektum proti perfektivu a jinému času minulému věty kladné, dlužno hledati v tom, v čem imperfektum a imperfektivum u významu se shodují; tedy ve významu jejich trvacím a opakovacím. V ději trvacím jest nepřetržitá delší doba, v ději opakovaném pak jest řada a souhrn dějů jednotlivých drobnějších; popřením formy trvací a opakovací jest tedy zápor důraznější a mocnější než popřením formy perfektivní neb indifferentní. Srov. Miklosich IV, 279.
3. Při pojmech bránění, obavy atp. bývá negace na pohled nelogická (illogique, Dettenborn). Na př.: hřieši bránie dobrému, aby k vám nepřišlo Alb. 61ᵇ; pán Ježíš zbraňuje, aby ti, kteří sú pozváni, prvních míst nezvolovali ChelčPost. 239ᵃ; ani sem srdci bránil, aby všeho rozkochánie nepožívalo Ol. Ekkl. 2, 10; boji sě za ň (za přítele), aby boha nerozhněval
