pevné zde na světě, by nevyhynulo t. 113; spasitel náš i co nás jiného učí, jedno báti se: bděte, praví, neho neviete… JeronMus. 6; ledva jeden ze sta tisícóv lidí… zaslúži od boha takého smilovánie, nebo i který ten takový člověk, vešken v hřiešiech porozen jsa i krmen, skrúšenie móž jmieti, ješto… ani boha viděl ani… jeho znal ani o něm slyšěti chtěl tamt. 13; (žáci) i posledniej dadie kvapa Mast. 187.
Výrazy tyto musí miti smysl záporný; ale nemají ho vlastně a původně, nýbrž zde vtištěny jsou do něho pojetím nenáležitým. Za vělu nedám pokojě nikomu (způs. III) mohlo se říci stč. též nedám pokoje i komu (způs. I); pro skutečnost měly obě věty platnost touž, proto braly sa i za stejné, a tím pojetím stalo se i komu = nikomu, i kto = nikto; když pak i kto mělo význam = nikto, tedy mohlo se místo takový nikomu ť dá pokoj (způs. II) říci také takový i komu ť dá pokoj. Podobně i který, i co, i poslední vtlačeno do významu ni který, ni co, ni poslední.
Uvedené právě příklady mají tu zvláštnost, že v nich nění ani ne ani ni, ačkoli jsou to věty záporné. Táž zvláštnost je u příkladech výše uvedených: (sv. Mikoiavš) žáden pokrm přijímal Pass. 31 atd. Zvláštnost ta tím se vysvětluje, že jsou to zápory způsobu II a že v nich výrazy i kto, i který, i co, i poslední a žádný pojaty a položeny jsou za výrazy příslušné s ni-.
394. Přízvuk.
Při příležitosti dotýkali jsme se toho, že k významu věty záporné přičiňuje se dílem svým také větný přízvuk. Větu napsanou „ze sta jeden se nevrátil“ mohu čisti nč. s větným přízvukem dvojím a také s významem dvojím:
1. ze sta jȅden se nèvrátil, s přízvukem mocnějším na jȅ- a slabším na nè-, a s významem = nikdo, ani jeden se nevrátil; anebo
2. ze sta jèden se nȅvrátil, s přízvukem opačným, a s významem = jen jeden se nevrátil, ostatní se vrátili.
Nebo mějme větu „mnoho jsem neviděl“. Byl jsem na výstavě, abych prohlížel, co tam je, a řeknu tuto větu. Mohu ji vysloviti s větným přízvukem dvojím a také s významem dvojím :
1. mnȍho jsem toho nèviděl = toho, co jsem neviděl, je mnoho; anebo
2. mnòho jsem nȅviděl = toho, co jsem viděl, nění mnoho.
O větném přízvuku stč. nemáme zpráv, ale musíme předpokládali v něm rozdíl podobný k tomu, jaký jsme právě ukázali na příkladě nč., když nalézáme stč. vazby formálně stejné a smyslem rozdílné. Na př. ve Štít. uč. čte se: črt všeho, což dobré jest, nevidí rád 26b a (bůh) i žádnému nedal jest všeho 97b. V obou větách je sloveso záporné a při něm týž předmět všeho, jsou to tedy věty formálně stejné; ale význam je nestejný; v prvé dali bychom nyní nic místo všeho, v druhé všeho by zůstalo;
