žьd-, žьdati exspectare, žida vedle žьdą a iter. židati, a podle toho bylo by žádný přibuzno se žьdati, ždáti. Ze žed- utvořeno starým zdlouženim *žēd-, žad-, jako z tek–têk, žeg–žag (žáhati, pol. żagiew); na tom pak zakládá se subst. *žada stč. žáda, a odtud jest adj. *žadьnъ č. žádný, pol. żadny, żaden atd.
Vedle tohoto žádný (=žadьnъ, z koř. žed-) jest jiné žádný = cupidus, stsl. žędьnъ sitiens, pol. żądny cupidus, acceptus, z koř. žend-, stsl. žȩd-. Na př.: žáden byl nasytiti břicho své Br., chleba žáden byl Vel., žádnu býti čeho Rosa a j., v. Jg.; dosud v nářečí podkrk.: nejsu toho žáden = nežádám toho ČČMus. 1864, 251. V kořenech žed a žend ovšem může býti příbuznost.
Starši výklady slova žádný. Miklosich v pol. żad- místo náležitého żąd- viděl překážku proti výkladu ze žęd-, a Semenovič vysvětloval (ni)žádný změnami hláskovými z niže-jeden (přechodem že-je v žê, ža); v. Mikl. Neg. 341–342. Jiní vykladatelé uznávali, že žádný nullus je slovo totéž co žádný desideratus, optatus, desiderabilis; pol. pak żad- místo žąd- vykládali dílem jako oprávněnou odchylku hláskovou, dílem jako bohemismus; v. Jungmann Sl. s. v., Kvíčala v Untersuchungen auf dem Giebiete der Pronomina ve vid. Sitzungsber. phil. –hist.CI. LXV (1870), 151 sl., Jireček v Nákresu § 384 a ve Zprávách král. česk. Spol. nauk 1883 v rozpravě »Jak ve staré češtině latinské nullus a nemo bylo pronášeno«, a j. Ale šlo tu ještě o výklad stránky významové, o výklad totiž, kterak význam slova žádný časem mohl se změniti z optatus, desideratus v nullus. Psychologickou tuto změnu vysvětlil Kvíčala 1. c.: »die Schwierigkeit, von der Bedeutung exoptatus zu nullus zu gelangen, ist… nicht grösser, als die bei der Erklärung der negativen Function der eigentlich positiven Wörter personne, rien, pas, jamais, kein u. s. w. Die negative Geltung hat sich eben nicht aus der Bedeutung »exoptatus« innerlich entwickelt, sondern ursprünglich wurde žádný in der ihm eigentlich zukommenden Bedeutung gebraucht und die Negation wurde anderweitig bezeichnet; dann aber übertrug das Sprachgefühl das negative Moment auf žádný selbst, wie ein solcher Vorgang eben aucli bei den romanischen Wörtern (t. personne atd.) stattfand« atd.
393. Změna významu, vyložená žádný = quilibet– nullus, udála se také jinde, ovšem pořídku. Jsou mi známy tyto příklady:
kdyby vy (ženy) pokorný byly a čisty myslí a postavú, i kto by byl hrd aneb smilen vida, ano to jest vám protivno Štít. uč. 57ᵇ; takový i komu ť dá pokoj ŠtítV. 158; i kto sě potkne, by mne to nepálilo ŠtítVyš. 103ᵃ; poňovadž těch (Samsona atd.) každého přemohla jest smilná žádost, i kto bude bezpeč, častý obyčej s ženami maje Štít. uč. 45ᵃ; by to vše, což kněžie pravie, byl hřiech, i kto by byl spasen ŠtítE. 204; i co je tak
