by býti i větou nč., totiž: všè nȅbylo ztraceno (ale jen něco), vè všech zemích tajno nȅní (jen v některých); s přízvukem a významem obyčejným nejsou tz věty v jazyce nynějším možné. Jenom několik archaismú zachovalo se ve způsobu starém.
Především jsou to věty se slovesem nechati. Sloveso toto je vlastně ne-chajati = non curare, stsrb. i nsrb. hajati curare (v. Mikl. Lex. a Vuk Hječ.), a je tedy slovesem záporným a synonymem s ne-tbati. Mělo by se tedy říkati nechám ničeho jako nedbám ničeho; ale říká se nechám všeho; t. j. zůstal tu starobylý způsob I a neustoupil způsobu III později zobecnělému, a to proto, poněvadž kladné cháti v jazyce dávno bylo zaniklo, nebylo tedy opposita k nechati, zapomínalo a zapomnělo se, že nechati je záporné, ano bráno za kladné, a následkem toho pojetí nemohla změna, která změnila větu netbaju všeho v nedbám ničeho, stihnouti i větu nechaju všeho, nechám všeho.
Taktéž zbytkem způsobu I a svědectvím starobylosti jeho proti zobecnělému způsobu III jest vazba nenáviděti všech, nenáviděl si všěch ŽWittb. 5,7; kladné náviděti amare jen zřídka se vyskýtalo, proto zdálo se nenáviděti odisse kladným a tím pojetím zachován mu starý způsob negace nenáviděti všech. Ale někdy přece proniklo vědomí, že nenáviděti je sloveso záporné a že mu sluší způsob III; tak v Jg. s. v. čte se doklad z Br.: jakož zjevného tak ani tajného modlářství bůh nenávidí (vedle ani je v závorkách i; opisovatel nesouhlasil s vazbou, ve které nenáviděti se cítilo ještě jako sloveso záporné).
Jiné zbytky způsobu tohoto jsou ve rčeních:
věčně se nevrátím m. nikdy na věky se nevrátím Us. ob.; víc sc nevrátím (a vedle toho: nikdy víc se nevrátím) t.; –
celé léto nepršelo m. nikdy v celém létě Us. ob.; celou noc jsem nespal t.;
i syn nechtěl otci pomoci (nebo: též syn…, také syn…) t.; i ty mne neznáš? t.;
v desíti hrách jednou jsem nevyhrál m. ani jednou Us. ob.; – nedej zahynouti nám i budoucím Pís. sv. Václ.; – nemám kdy, kam, proč…, není kdy, kam, proč… Us. ob.; – nemám co dělati Us. ob.
A také záporné věty s kladným ovšem, o nichž v § předcházejícím byla řeč, patří ke zbytkům těmto.
386. Způsob II: zápor děje se slovcem ni samotným (bez ne).
Způsob tento vyskýtá se:
1. při výrazích jednotlivých mimo větu; na př.: nikto, ničso (nic)… nikdy, nikde, nikam…, nijeden, nižádný…, nijaký, nijak…, nikaký, nikako… nikterý… atp.; –
