III. V jazyku starším řídkou odchylkou je v přechodníku děj pozdější.
Na př.: ten věčný choť přijde nalezna vás ustavičny ŠtítV. 28; protož čiň, ktož co móž, za své hřiechy, to však učině, co je jemu na zpovědi rozkázáno t. 339 (ve ŠtítV. jen tyto dva příklady); král zamysli chtě jeti Pil.; on (otec Pilátův, vida ve hvězdách, že by dnes mohl zploditi syna pověstného) mienil. chtě z toho jmieti utěšenie, naliť túhu s hořem mieti bude Štít. uč. 9a: Kato myslil na to chtě jě (zlé mravy) tresktati Vít. 58ᵃ; Oldřich snažil sě jest byl chtě kniežetem býti PulkR. 74b.
372. Vazby absolutivní.
1. Ve vazbách těchto vytčené shody mezi přechodníkem a podmětem věty řídící není.
A. Přechodník táhne se jinam než ku podmětu nebo předmětu svého slovesa finitního.
Sem patři případy:
a) kde podmět (předmět) se vůbec nesrovnává; na př.: hledajě kněz český cizieho oběda, i utka jej jeho bieda DalC. 33; Macedonský král to vida, jako sě jmu moci přida AlxV. 1737; Jakob za čtrnádste let v těžkéj službě jsa, zdálo sě jemu za malý čas Kruml. 80b; to všecko jmajě mni mi sě, že… Ol. Esth. 5, 13; – (ty, Maria), poslúchaj hlasóv, posmievajíce sě synem svým AnsMus. 8, 2; jsem od těch zlých dievek svázána, chtiec mě násilím na svój hrad vésti DalC. 13; daj (nám) tebe plačíce želeti tvé muky Hod. 35ᵇ; pokoj lidem dobré vuole jsúce Pass. 47; neb mi jest žěl jě stvořivše Ol. Cen. 6, 7; žel mi jest učinivše člověka HymnOpav. 36b; to mi (Marii) bieše zlá novina, ztrativše jediného syna Vít. 48b atp. v § 364 B 2, 6 a § 368 č. 3 B; –
b) některé případy zvláštní, ustálené, oblíbené. Na př.: dal jest kníže Hněvsovi dědinu na cestě jdauc do Prahy od Boleslavě Háj. 77; jest na pravé ruce, jda od moře, čistý duom Lobk. 47a; to místo leží po pravé straně jeda do Jeruzalema od Betlema Pref. 227; Pavel kaupil sobě dědinu nad mostkem ku Praze jedauc KolČČ. 57ᵇ (1545) atp., v § 364 B 4; – přietele ť jest i bolejíc chovati Štít. uč. 25ᵃ; že jiej jest počieti a počnúce syna jmieti Hrad. 62ᵃ; ctnost jest, vše opustiec chudu býti ŠtítV.; dohra jest naděje, v boha úfajíc činiti dobře t. 268; byvše živu umřieti ť jest t. 8; věz, že ť sě čas blíži k tomu, hodovavše jíti k domu, jedše dáti mísu druhu Jid. 141; že by lépe bylo nepoznati pravdy, než přijemše ji i jíti zase Štít. uč. 75a atp., v. § 364 B 3 a § 368 č. 3 B; – kázal sv. Urbana naleznůc přěd sě přivésti Pass. 257; starosta ji samu kázal odrúce horkú smolú obliti t. 270; zlý král káza dietě tajně zazdiece chovati ApD. c; Pilát káza Ježíše obnaživše k slúpu přivázati Pass. 200; ty, již biechu zbiti hřěci, znesše král rozkáza sžéci AlxH. 2ᵇ atp., v § 364, B 3 a § 368 č. 3 B.
