Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<626627628629630631632633634>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

koně pojedu. Ale též ohybuje: já procházeje se po zahradě přišel posel. V stol. XVII vazby participiální zdivočely (Komenský). V době nové v jazyku spisovném děje se náprava vlivem gramatiky a pravidlo se obnovuje. Absolutiva se zavrhují a zůstávají jich jenom některé zbytky, jako jsou v příkladech zde následujících: cestovatelé všichni, vyjma (n. vyjmouc) jednoho, šťastně se vrátili; hledíc ku počtu jsme slabší než naši protivníci; česká knížata počnouc od Přemysla. Dále zůstávají výrazy přechodníkové, kleslé ve výraz příslovečný, jako na př. takřka (z tako-řka), vůčihledě (z v-oči-hledě).

d) Slovesné jméno podstatné.

Tvoří se z participia perf. pass. příponou kmenotvornou psl. -ьje, která dává do stslovenštiny sg. nom. -ьje nebo z toho vzniklé -ije, a do češtiny stažením -ie a úžením -i, na př. part. pętъ, nesenъ, verb. subst. stsl. raspętьje. nesenьje n. -ije, stč. rozpětie, nesenie nč. –í, dial. zkrác. -i atd.

V češtině je při slovesích imperfektivních i perfektivních. Když je tvořeno z imperfektiv, vytýká jen kvalitu děje, a když jest z perfektiv, vytýká spolu kvantitu (jednodobost, skonalost). V jazyku starším bývá často z imperfektiv, kde by nč. volila třeba perfektivum. Na př.:

(slepec volá o pohřbu sv. Prokopa:) smiluj sě nade mnú as a tak dlúho, jakžto tvého pochovávanie sě služba prodlí, abych dotad viděti mohl! A jakž to propovědě, tak prozřěl a tak dlúho světle viděl, až sv. Prokopa tělo pochovali. Po sv. Prokopa pochování sezřěvše sě bratřie… sv. Víta opatem volichu. Pass. 316; (Habakuk) předpověděl jímanie Jerusalema budúcie Comest. 193b (nč. zajetí); o rozchození synóv Noe t. 21a (nč. rozejití); o přechození moře červeného t. 61b; k příchození Kristovu t. 189b; exodus, totiž vychozenie t. 53a; od vychozenie řečí až do Krista t. 189a; (aby) splétanie vrkočuov až do pat visalo ChelčP. 216ᵃ.

Uboje substantivum není všude ve slovanštině, nýbrž jen v češt., stsl., ruš., mrus., pol. a hluž. Jinde je zpravidla jen u imperfektiv ; v sln. je (dokončevanje, nikoli též dokončanje atp. Mikl. IV, 878 a 276.

V ýznam slovesného jména podstatného.

1. Jméno toto vyslovuje děj slovesný in abstracto ve způsobě substantiva. Proto bývá jen v sing., ale dostane-li význam konkrétní (v. dále v č. 3). také v plur.

Vyslovuje pak abstraktně děj týž, jako jest ve slovese, i co do perfektivnosti a imperfektivnosti, na př. pf. přinesenie, zavolánie…, impf. nesenie, volánie…, – i co do kvantity jeho, na př. děj jednodobý střělenie, dáni…, durativni nesenie, volánie…, iterativní nošenie, házěnie… atpod.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 15 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).