c) současné v budoucnosti:
stařec ponese břemeno a bude klesati…
stařec bude klesati, když ponese břemeno…,
= zkrác.: stařec nesa břemeno bude klesati.
Do přechodníku přichází v tomto připadé ten z obou dějův, který béřeme za vedlejší. Strany té věci může bývati pojetí rozdílné: někdy mohu za vedlejší bráti děj ten a jindy onen, a mohu říci jednou »stařec nesa břemeno klesá«, a jindy »stařec nese břemeno klesaje« atd.
Tak bývá i v jazyku starém. Na př.: žena plačúci poběže Jid. 105 (současnost s dějem minulým); (Anna) plačiúci pade nice LMar. 37; král poslal (posly) dávajě věděti (městu) AlxV. 2077; zjěvi sě děťátko nesa v košíku ovoce Vít. 90ᵇ; – (člověk) úpějě oplakovati bude svú biedu Kruml. 230ᵃ(současnost s dějem budoucím); a druzí snad z závisti, chtiec jedné sami slúti múdří, budú prvé hyzditi knihy ŠtítV. 4; (panny) v ní (p. Marii) budú jmieti utěšenie, s ní stojiece v témž panenském jednom řádu t. 9; budeš… daróv svých požívati, jeda a pije s pocestnými a vdovami t. 295; – ješto pak tiem uhrozují sě a rozpakují od stavu panenského řkúc ŠtítV. 13 (současnost s dějem přítomným); i má svú čeled hospodář napomínati… a pravě jim…, co mieníme svátky světiec t. 57; páni berúc lichvu nechtie slúti lichevníky t. 91 atp., v. v § 363 č. 2 a).
Někdy však bývá ve stč. přechodník minulý vedle praeterita; na př.: (had) nemoh samomu nic sdieti zjědovi j’mu jeho děti Jid. 3; potom pak chtěvše ho sžéci mohli preč utéci ApŠ. 108; (kněžie) byvše všickni v téj radě vzvolichu jej (sv. Prokopa) kanovníkem Hrad. 2b; mohvše zlé voliti volili dobré Štít. ř. 97ᵃ; já ť (MMagdalena) jíž třidcěti let člověka neviděvšiu (sic, m. -ši) bydli Pass. 342; co páchali byvše děti Vít. 63b; kněz sstupoval túž cestú, viděv jej (raněného) pominul jest ChelčP. 222ᵃ atpod., v. § 368 č. 2 b).
A dále bývá přechodník budoucí vedle praesentu, zvláště ve větách, kde praesens má platnost času neobmezeného (aoristického). Na př.: lepí ť sem za to život dada, než bych nevěren byl ŠtítV. 67; když někdo přemáhá pokušenie v hřiech nezajda t. 170; často i zlí bývají dobrými obrátiec sě t. 288; děťátko urodě sě ihned jest rozumné stvořenie t. 173; která drží panenstvo, nezaslíbiec jeho bohu, dobré jest t. 17; pak-li obeslán sa kto nestojí VšehK. 14ᵇ; král vezma pány s sebau jdau do pokoje Tovač. 63 Bš.; a bývá strom, tak že ptáci nebeští přiletíce hnízda sobě dělají BrNZák. Mat. 13, 22 atpod., v. § 363 č. 2 b) γ).
B. Když jsou děje nesoučasné, rozeznáváme patero případův.
Dejme tomu, že děje takové jsou »vytažení vojska do pole« = děj M, – a zahnání nepřítele« = děj N, – a jmenujme dále okamžik naší přítomnosti
