sobě poddán Kruml. 120ᵃ; odtud jej svázána k Kajfášovi poslal Pass. Z. 92; maje duši učiněnu k obrazu božiemu Štít. uč. 3b; (bóh) chce všěcky lidi spaseny mieti Kruml. 401b; jenžto odevřeně máš uši Pror. 32ᵃ; každá strana jednu smlauvu vjednostajná slova sepsánu a spečeťenu má KolČČ. 80ᵃ (1547); naleze jeho (mnich mnicha) ni živa ni mrtva a dveře vylomeně Otc. 7b; nalezše jej zekrvaveného t. 92b; (zlý duch) nalezne jej (duom) prázden, pometlami učiščený a připravený EvOl. 224ᵃ; tu truhlu přěvrácenu nalezneš Pass. 413; nalézámy také popsáno jsúce Pulk. 26ᵃ; (otec) svoji dvě dceři krščeně nalezl Pass. 282; ty jisté jinde pochovány nalezneš t. 400; uzřě ránu, již pozná v boju od sebe dánu DalC. 20; neb to prorokováno diechu t. 74; aby lidé vidúce jej mezi lotry načtli jeho zlořečeného Hod. 46ᵃ; to jim na listě napsáno dal Pass. 405; ano sv. Pavla svázána vedú t. 301; již jaty vedly ny ŽWittb. 136, 3; přivedú svázána sv. Pavla Pass. 300; juž (vieru) každý cělu a nepokaženu schová ŽWittb. Athan. 225ᵃ.
Vazby participiální.
370. 1. Participia vyskytují se jako členové ve větách, a vazby takové nazývají se vazbami participiálními.
V nejširšim smyslu je vazbou participiální každý větný výraz, který nějaké participium obsahuje; na př. také „řekl jsem“, – „byl jsem tázán“ atd.; v. o nich v §§ 364–369. Obyčejně však míníme vazbu participiální ve smyslu užším a máme při tom na mysli ty případy, kde výraz participiální může se proměniti ve sloveso určité s příslušnou spojkou, na př.: stařec nesa břemeno klesal = stařec nesl (jest) břemeno a klesal… nebo: když nesl břemeno…; – žák jsa tázán odpovídá = když jest tázán… atp.
2. Věta a) »stařec nesa břemeno klesal« znamená totéž, co věta b) »stařec nesl (jest) břemeno a klesal« nebo »stařec klesal, když (jest) nesl břemeno«; podobně jest a) »žák jsa tázán odpovídá« = b) »žák odpovídá, když jest tázán« atd. Tu máme v a) a b) věty významem stejné, ale výrazem rozdílné: v a) jsou participia, v b) jsou za ta slovesa určitá s příslušnými spojkami. Při tom je způsob v a) kratší nežli v b); proto říká se, že v a) máme věty participii zkrácené a že participií užíváme ke zkracování vět.
Větu zkrácenou lišíme od věty kusé (o níž v. § 137).
Výraz »zkracování vět participii« (nebo též »stahování«) jest v obyčeji, ale ovšem nerozumí se jím, že by každá věta zkrácená vznikala a takořka teprve se tvořila z příslušné věty nezkrácené.
3. Z vazeb participiálních jsou zvláště důležité vazby přechodníkové, t.j. vazby participia praes. act. -nt nebo přechodníku přítomného a participia perf. act. -ъs nebo minulého.
