2. Vzhledem k dějovému rodu subst. verb. je někdy významu aktivního, někdy passivního.
a) Když jest ze slovesa subjektivního, má subst. verb. význam aktivní. Na př.: mlčěnie; o příští Jezukristově Pass. 279; mrť nemóž mieti probytie Kat. 158.
b) Když jest ze slovesa reflexivního, má subst. verb. význam aktivní. Na př.: jehožto narozenie slavímy Pass. 279 (naroditi sě); přěščastné túto dvú matkú utkánie t. 277 (utkati sě).
c) Když jest ze slovesa intransitivního, má význam aktivní. Na př.: boži požehnání Us. (žehnati komu).
d) Když jest ze slovesa transitivního, má význam aktivní vzhledem ku podmětu, z něhož energie vychází. Na př.: by jemu (slepci) viděnie dáno Hrad. 22a; andělovo řečenie Pass. 278; měj vždy rozmyšlenie NRada 1063; jest veliké črtovo oslepenie Štít. uč. 54b.
A má význam pasivní vzhledem ku předmětu, na nějž děj přechází. Na př.: Jezukristovo zvěstovánie bylo v domu a všědní den, ale Krstitelovo (t. sv. Jana Křtitele) zvěstovánie bylo v samém chrámě a na slovútný hod Pass. 277; jeho hřěbiky probitie ML. 39ᵇ; rukú a noh probodenie t. 15ᵃ; pronásledováni křesťanův Us.
Význam je tu tedy různý podle smyslu; na př.: zvěstování andělovo (akt.) – zvěstování Kristovo (pass.); črtovo oslepenie (stč.) – oslepeni hříšníkovo (nč.).
3. Slovesné jméno podstatné je významu zpravidla abstraktního. Přenesením však dostávají se jména tato také za názvy věcem konkrétním. Na př.: přietelé… počěchu tušiti jemu, jako přirozeniú milému (příbuznému) Hrad. 143b; o vozě (okolo vozu, t. Dariova, bylo) jeho bližné přirozenie AlxH. 3, 13; Maria jistě jiného nehledá, nežli svolenie (zvoleného t. Ježíše), po ňemž atd. Hrad. 34b; daj jim, synu, jich žádanie (žádanou věc) t. 121ᵃ; svobodný má vše své chtěnie (vše, co chce) Baw. 114; naplněna jest země jměnie tvého possessione ŽKap. 103, 24, ŽKlem tamt., lakomý nenie nasycen jměnie ŠtítVyš. 9a, jehož všecko jměnie na Heřmana spadlo Pulk. 160b, každý bydléše na svém jmění Ol. 2. Esdr. 11, 3, (léto padesáté, jubilejní) vrátí se člověk ke jmění (sic) svému ad possessionem suam Mus. Lev. 25, 10, nč. jmění Us.; vládanie possessio Comest. 14ᵃ; (člověk) miluje bližnieho nade vše stvořenie Štít. uč. 30ᵃ, stvoření Us. nč.; nč. pití, vězení, psaní a j.
Přijímajíc význam konkrétní bývá pak i v plur.; na př.: (lidé), ješto silná pitie pijí ŠtítMus. 64b; lidská pohýřenie (omyly…) Štít. uč. 118b; proti takovým pochybováním posilu jmieti ŠtítMus. 153ᵃ; léky pro rozličná člověčie porušenie Štít. uč. 8a; z takých posmievaní vychází hněv t. 65b; ti prchánie lidská přemohli ŠtítMus. 52ᵃ; kto chce se na svá obmeškánie
