XIV a XV jen tyto příklady: přídě súdit živé i mrtvé ŽMus. Atlian. 4b (v překl. z lat.); odtavad má přijití súdit živé i mrtvé Štít. uč. 10ᵃ; opět přijíti má súdit živé i mrtvé t. 10b; přišli sme chválu vzdávat bohu Nikod. 43b; (Dina) sama vyjide kupovat okrasu ženskú Comest. 41ᵇ.
4. Chronologie supinové vazby v češtině jest tato:
Do stol. XIV je odchylek od pravidel v č. 2 vytčených málo; ve stol. XV jsou již hojnější. Nejdříve vystupuje a nejvíce se šiří kladení infinitivu za náležité supinum; toho jsou doklady některé již ve stol. XIV, a hojné ve stol. XV. Odchylky ostatní přicházely v zápětí této, a takořka zavolány odchylkou touto; říkalo se: jdu lovit ryb a jdu loviti ryby, a kontaminací obou těchto vazeb vznikla odchylka: jdu lovit ryby (akk.); říkalo se: jdu plniti zákon a jdu naplniti zákon, a vlivem toho vzniklo vedle správného: jdu plnit zákona, též odchylné: jdu naplnit zákona. Ale oboje tyto odchylky, jak ukázáno nahoře, vyskytují se velmi zřídka, úpadek vazby supinové jeví se nejvíce a skoro jedině v odchylce prvé, v kladení infinitivu za supinum.
Ve stol. XVI nastupuje infinitiv m. supina. VšehJ. má supinum jen dvakrát: když komorníci pohánět jedů 131, jězditi upomínat 330, ostatně je vždy inf. za žádané supinum (Flajšhans); rkpis VšehK. (r. 1515) má i zde inf.: (komorníci) poháněti jedu 78ᵇ; upomínati jezditi 218ᵇ. NZákon Blahoslavův má infin. veskrze (v. výše v č. 3 ad b). Odchylka tato pak byla podporována tím, že z inf. -ti ztrácela se samohláska; infinitiv na -t není supinum vzaté za inf., sice by bylo sázat, ležat, žat atp. m. sázet atd., ale jeho tvrdé -t ovšem vzniklo vlivem supina (v. III, 2², 70). Infinitiv zněním tedy u většiny sloves (t. j. u všech sloves kromě těch, kde byla rozdílná kvantita nebo samohláska, na př. inf. spát a sup. spat, inf. žít a sup. žat) nelišil se od supina, na př. vyjel orat pole (ve stol. XVI) může býti vazba supinová i infinitivní. Supinum a vazby supinové drží se celkem ještě ve stol. XV a hojně i v XVI. Úpadek úplný a zaniknuti supina nastalo během stol. XVII a XVIII. Pelzel² (1798) str. 193 zná je jen z textů starých a odporoučí, aby bylo zachováváno podle příkladu starých biblí, Hájka atd. V jazyku novoč. živém drží se již jen sup. spat ve rčeních: půjdu spat, jdi spat atp. (proti inf. spáti, ob. spát); v knižném pak jest reminiscence z doby starší: přijde soudit živých i mrtvých. Druhdy a dosti často vyskýtají se příklady supina opět u spisovatelů nových; na př: vydal se vyzkoumat světa Jungm. Ztrac. ráj (1811) 1, 205; knížata nechvátali odkrývat oumyslů svých Pal. 3, 2, 386; šli podat svědectví t. 4, 1, 104; pan Kostka pravil, že nepřišel soudit se s nimi, ale vzkázat poselství t. 4, 1, 170: přicházeli naň se dívat t. 4, 1, 118; chodil navštěvovat nemocných t. 4. 1, 246; jdou zabit markýze Malý Amer. 4, 287; přicházejí zabit markýze t. Jsou to pokusy vesměs strojené
