Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<505152535455565758>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

V souvětí souřadně i podřadně složeném (viz § 74 č. 4) „co nás mrzí (co Aa), to se nás drží (A), a co jest milo nám (a co Ba), to nechce k nám (B)“ spojují se členové podle obrazce:

co Aa, A, a co Ba, B.

Srov. §§ 94100.

Věty vedlejší jsou několikeré a třídí se podle několika dělidel, zejména podle toho. 1. čím a jak jsou připojeny k svým větám řídícím, 2. jakého druhu slova zastupují a 3. jaké členy svých vět řídících zastupují.

1. Podle toho, jak jsou k svým větám řídícím připojeny, rozeznávají se věty vedlejší:

a) spojkové (konjunkcionální), t. j. takové, které se k svým větám řídícím připojují nějakou spojkou; na př.: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají; přeji si, aby pršelo; – a

b) vztažné (relativní), t. j. takové, které se k svým větám připojují některým zájmenem vztažným; na př.: kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho jí; kdo se povyšuje, bude ponížen.

2. Podle toho, jakého druhu slovo zastupují, rozeznávají se věty vedlejší:

a) podstatné (substantivní), t. j. takové, které zastupují jméno podstatné; kdybychom větu takovou nahradili nebo mohli nahraditi slovem jedním, bylo by to jméno podstatné; na př.: kdo žaluje, má i dokázati = žalobník má dokázati;

b) přídavné (adjektivní) t. j. takové, které zastupují jméno přídavné a nahraditi by se mohly jménem přídavným; na př.: čas, který minul, se nevrátí = čas minulý se nevrátí;

c) příslovečné (adverbiální) t. j. takové, které zastupují příslovce a nahraditi by se mohly příslovcem (věty tyto jsou tytéž, jako zde dále v 3 d).

3. Podle toho, jaké členy svých vět řídících zastupují, zda-li totiž zastupují podmět, nebo předmět, nebo doplněk, nebo příslovečné určení, nebo přívlastek, rozeznávají se vedlejší věty a) podmětné, b) předmětné, c) doplňkové, d) příslovečné a e) přívlastkové.

Toto dělidlo jest nejdůležitější. Více o větách těchto viz § 8392. Vět přísudkových (n. výrokových), t. j. takových, které by zastupovaly přísudek svých vět řídících, není.

Poznam. Táž věta bývá podle různých zde vyložených dělidel druhu různého. Na př. v souvětí „kdo žaluje (Aa), má dokázati (A)“ jest věta Aa věta vedlejší a jest to věta jednak vztažná (podle toho, že je připojena k A zájmenem vztažným), jednak podstatná (podle toho, že zastupuje jméno

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety, 2 měsíci a 21 dny; verze dat: 1.1.22
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).