87. 1. Příslovečná věta místní jest věta vedlejší, která vyslovuje určení místa své věty řídící. Na př.: kde nic není, ani smrt nebéře. Otázka: kde nebéře smrt? (= otázka na místo); odpověď: kde nic není! (= příslovečná věta místní).
2. Jiné příklady: kde cesta rovná, nezajížděj ČMudr. 62; kde tě nezvou, nehrň se (kam?) tamt. 85; kde přijde pýcha, tudíž za ní přikluše hanba tamt. 97; tělo táhne se tam, odkudž pošlo jest; vyšli tam, kudyž se vstupuje nahoru Br. Z. 442; kam strom nahýbáš, tam roste; kam střídmost nechodí, tam chodí lékař ČMudr. 295; (Hus) kde nemohl kázati v kostelích, kázal v širém poli TomP. 3, 539; –
Kristus učí nás, kudy bychom k blahoslavenství mohli přijíti ŠtítV. 270; šel tam, ježto křesťany mučili Pass. Z. 441; pójdu za tebú, kam kolivěk puojdeš HusE. 1, 405; duch, kde chce, dýchá tamt. 2, 234; napíši číslo (číslo listu v rejstříku) dotud, dokud najdéle kapitola jest psána HusE. 1, 362.
88. Příslovečná veta časová jest věta vedlejší, která vyslovuje určení času své věty řídící. Na př.: když ptáčka lapají, pěkně mu pískají ČMudr. 43. Otázka: kdy ptáčkovi pěkně pískají? (= otázka na čas); odpověď: když jej chytají! (přísl, věta časová).
2. Jiné příklady: snadno býti štědrým, když je z čeho ČMudr. 45; netrať naděje, když se zle děje tamt. 198; spravuj vůz, než se kola rozběhnou tamt. 259; bohatý nemá dost, dokud mnoho chudých nesežene tamt. 167; (král Václav) mínil užívati venkovského pobytu, kdykoli se mu zachtělo, v nejbližším okolí hlavní města TomP. 3, 528; posel nalezl jej, an spí v pravé poledne tamt. 3, 353; co platna tučná topinka, ano zubů není ČMudr. 193; –
slušie ihned udusiti hněv, jakž sě zažže ŠtítV. 122; jakž brzo sě oddá (člověk) na skutek smilstvie, tak ihned rozum bude pohřížen v tělesnosti HusE. 3, 198; trsti ihned jakž vietr dotkne, na stranu jí hne tamt. 2, 17; blahoslaveni budete, když vás budú zlořečiti lidé tamt. 1, 252; požívaj očí, donidž máš oči ŠtítV. 226; donidž někto málo jmá, dotud die, že něčeho nemnoha bylo by jemu potřebie tamt. 224; ktož je čím dlužen, prázden dluhu nebude, jeliž zaplatí tamt. 338; (sladkost spasenie) nezeví se nám, až jeliž škeřepina t. j. křehkost sě rozbie HusE. 3, 78; (sv. Augustin) podržal se jich (Manichejských knih) bludu, až dal buoh poznati, že v jich písmě spravedlnosti nenie ŠtítV. 291; aby (člověk) počna (dobrý skutek) konal, až by i dokonal tamt. 244; ale to sě stane, až had na ledu se shřěje HusE. 1, 100; své mateře synu kladl s’ úraz, a já sem mlčal, a ty to činíš ŠtítV. 233; kterak mohu milovati boha, a já ho nevizi HusE. 1, 60; i kam by sě děli kuběnáři, kněžie i mnišie, a my moře nemáme? tamt. 2, 284; co pak prácě v učení, ano pamět biedná tamt. 1, 293;
