Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<535455565758596061>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

nebo abych jej navštívil. Otázka: co řekl přítel? odpověď (věta předmětná): že mne navštíví, nebo abych jej navštívil.

Více o řeči nepřímé viz v § 104107.

Věta doplňková.

1. Věta doplňková jest věta vedlejší, která vyslovuje doplněk své věty řídící. Na př.: Bůh jest, jenž všecko stvořil a zachovává = Bůh je stvořitel a zachovavatel všeho.

2. Na větu doplňkovou tážeme se otázkou takovou, jako na doplněk (viz § 13). V příkladě našem: kdo (= jaký) jest Bůh? (= otázka na doplněk); odpověď: jenž všecko stvořil a zachovává (= věta doplňková).

3. Jiné příklady: nikdy se nestanu, čím ty jsi; nejsi mi, čím by mi bratr býti měl; stál, jako by byl přimražen; jsem, jako bych s nebe spadl Us.; jsem, jako bych se byl znova narodil Us.; není vše takové, jak bychom si přáli; jaký pán, takový krám; jaká otázka, taková odpověď ČMudr. 86;

tenť jest, jenž křtí v duchu svatém...ŠtítV. 178; kto je, by to mohl věděti, kto by byl otec jeho tamt. 174; z těch desieti přikázaní prvnie tři jsú, kterak se máme mieti k bohu, jiných pak sedm jest, kterak sě mají mieti k svým bližním tamt. 291; kto jest, by nebyl dlužník HusE. 2, 390; ona (láska) jest, jenž v protivnostech nehyne, neb trpělivá jest; křivdy nečiní, neb dobrotivá jest; jíž cizí štěstí nermútí, neb nezávidí; jíž zlé svědomí nebode, neb zle nečiní; jenž ve cti se nevýší, neb se nedme; jenž v zavržení se nestydí, neb není chlúby žádna; jíž žádost lakomství nesužuje, neb nehledá požitkuov; jíž hanění nepotupuje, neb se nepopúzí... tamt. 3, 164; to jest život věčný, aby poznali tě samého boha tamt. 3, 153; nalezl jsem je, ani jsú dóm prázdný od zachovánie zákona tamt. 2, 104; jakýž pán, takýž i sluha tamt. 2, 242; jakýž otec, tací synové tamt. 1, 246.

4. O závislé větě tázací, která bývá větou doplňkovou, viz ještě v § 108.

Věta příslovečná.

1. Věta příslovečná jest věta vedlejší, která vyslovuje příslovečné určení své věty řídící.

2. Věty příslovečné dělí se ve věty a) místní, b) časové, c) věty způsobu a míry a d) příčinné, – a tážeme se na ně otázkami takovými, jako na stejná příslovečná určení.

Poznam. Je to rozdělení celkem totéž, jako bylo rozdělení příslovečných výrazů nevětných (viz § 44 č. 3); rozdíl je tu některý tím, že jistá určení příslovečná vyskytují se jen ve výrazích nevětných, jiná zase jen ve větných.

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 24 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).