[54]číslo strany tiskuV souvětí souřadně i podřadně složeném (viz § 74 č. 4) „co nás mrzí (co Aa), to se nás drží (A), a co jest milo nám (a co Ba), to nechce k nám (B)“ spojují se členové podle obrazce:
co Aa, A, a co Ba, B.
Srov. §§ 94–100.
82. Věty vedlejší jsou několikeré a třídí se podle několika dělidel, zejména podle toho. 1. čím a jak jsou připojeny k svým větám řídícím, 2. jakého druhu slova zastupují a 3. jaké členy svých vět řídících zastupují.
1. Podle toho, jak jsou k svým větám řídícím připojeny, rozeznávají se věty vedlejší:
a) spojkové (konjunkcionální), t. j. takové, které se k svým větám řídícím připojují nějakou spojkou; na př.: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají; přeji si, aby pršelo; – a
b) vztažné (relativní), t. j. takové, které se k svým větám připojují některým zájmenem vztažným; na př.: kůň, který ovsa dobývá, nejméně ho jí; kdo se povyšuje, bude ponížen.
2. Podle toho, jakého druhu slovo zastupují, rozeznávají se věty vedlejší:
a) podstatné (substantivní), t. j. takové, které zastupují jméno podstatné; kdybychom větu takovou nahradili nebo mohli nahraditi slovem jedním, bylo by to jméno podstatné; na př.: kdo žaluje, má i dokázati = žalobník má dokázati;
b) přídavné (adjektivní) t. j. takové, které zastupují jméno přídavné a nahraditi by se mohly jménem přídavným; na př.: čas, který minul, se nevrátí = čas minulý se nevrátí;
c) příslovečné (adverbiální) t. j. takové, které zastupují příslovce a nahraditi by se mohly příslovcem (věty tyto jsou tytéž, jako zde dále v 3 d).
3. Podle toho, jaké členy svých vět řídících zastupují, zda-li totiž zastupují podmět, nebo předmět, nebo doplněk, nebo příslovečné určení, nebo přívlastek, rozeznávají se vedlejší věty a) podmětné, b) předmětné, c) doplňkové, d) příslovečné a e) přívlastkové.
Toto dělidlo jest nejdůležitější. Více o větách těchto viz § 83–92. Vět přísudkových (n. výrokových), t. j. takových, které by zastupovaly přísudek svých vět řídících, není.
Poznam. Táž věta bývá podle různých zde vyložených dělidel druhu různého. Na př. v souvětí „kdo žaluje (Aa), má dokázati (A)“ jest věta Aa věta vedlejší a jest to věta jednak vztažná (podle toho, že je připojena k A zájmenem vztažným), jednak podstatná (podle toho, že zastupuje jméno
![[54]číslo strany tisku](/moduly/literatura/obrazy/GbHistMluvnIV/00062.jpg){kind=link}