III. Složeniny s předponami třemi.
Složeniny takové zřídka se vyskytují, na př.: pozůstanu, pozapomenu, nezapomínám se, vůbec jen takové, kde v základě (na př. -zůstanu) složenost se již necítí.
Význam je různý podle toho, co se béře za základ: pozůstanu, pozapomenu jsou perfektiva (základ = zůstanu, zapomenu), pozůstávám, pozůstavuji, pozapomínám jsou imperfektiva (základ = zůstávám, zůstavuji, zapomínám)
3. Slovesa téhož kořene jsou druhu rozdílného podle rozdílného tvaru. Na př. nesu, vezu (v třídě I.) jsou trvací, nosím, vozím (v tř. IV.) opětovací; rovněž tak čtu (I.) a čítám (V.); hodím (IV.) je jednodobé, házím (V.) opětovací; rovněž tak vrátím a vracím; – *lehu léci (stč.), lehnu je jednodobé, ležím durativní, léhám iterativní, léhávám frekventativní; atd.
Jindy slovesa kmenů n. kořenů rozdílných se doplňují. Na př.: jdu – chodím, jedu –jezdím, (po)ložím – (po)kládám, vezmu – beru atp.
4. Význam (perfektivní a imperfektivní) bývá různý podle rozdílného smyslu reálního. Na př.: vypadati je perfektivum u významu vytrousiti se, vlasy mi vypadají, – a imperfektivum u významu aussehen, stehen, smutně vypadám; podobně napovídati pftivum, žák žákovi ve škole napovídá. – impftivum, ten člověk ti toho napovídá; odříkati pftivum, odříkati modlitbu, – impftivum, odříkám se něčeho.
S tím bývá spojen i rozdíl hláskový; na př.: náležím ipftivum – naležím se pftivum, záležím – zaležím, přídržím – přidržím.
5. Druh některý zanikl a nahrazuje se jiným.
U některých sloves zaniklo durativum a za ně jest iterativum. V jazyce starém bývá často ještě durativum. Na př.:
stč. řku řéci, od hradu, jemužto Magdalum řekli Pass. 333, jejie otci řekli Syrus t., řku Us. – nč. říkati; –
stč. šľu sláti, šle křistal svój ŽWittb. 147, 17 (za to v Bibl. 1857 tamt.: kterýž posílá led), já vás šeli Krist. 50ᵇ, boha, k ňemužto tě šélem mittimus Pror. Jer. 42, 6, listy, které (král) šéle své králové Štít. uč. 5ᵇ, lidi přěd buoh šéleš Pass. 489, píší a šélí listy mezi sebú Štít. ř. 95ᵇ, šlechtici královi dary šli Mill. 61ᵇ – nč. posílati; –
stč. spu súti, kdy se spe brada pubes Lact. 134ᵇ, když se brada spe VšehK. 161ᵇ, hory dolóv sě spú Ol. Job. 14, 8 – nč. sypati (nasypati atd.) a -sýpati (nasýpati): –
stč. skytu skýsti, žádost toho, ješto svět skyte ŠtítBud. 157, bóh skyte pomoc t. 160, kdež skytú hrále AlxH. 8, 24, druzí skylú hrále AlxV. 2031, kterýž (dar) nám bohové skytú Troj. 64ᵃ, neskyť mi se Baw. 35ᵃ, (druh) pod meč šíji skytieše Pass. 498, mnozí skytiechu veliké dary Otc. 386ᵃ – nč. skýtati; –
