Dosti často odchylkou bývá perfektivum; na př.: (ak dieš dices Ol. Ex. 3, 14, t. 2. Reg. 7, 8; dieš jim dices Comest. 55ᵇ; die vešken ľud dicet ŽWittb. 105, 48; die člověk dicet ŽPod. 57, 12; Sion die dicet t. 86, 5; král die dicet Koř. Mat. 25, 40; co dieme dicemus Koř. Řím. 4, 1; co diem dicemus t. 3, 5; dietě toho dne dicetis ŽWittb. Isa. 4, to diete dicetis Comest. 49ᵃ; dějú dicent ŽWittb. 51, 8; blahoslavenu mě dějú národové dicent ŽKlem. Magnif 48.
b) Ve třídě II. jsou většinou perfektiva (deverbativa), na př.: sáhnu, padnu, sednu, lehnu, seknu…, – dílem také imperfektiva (spolu deverbativa), a to durativa, na př.: vládnu, tisknu, táhnu, tonu, vyknu, slynu…, mezi nimi inchoativa, na př.: mládnu, stárnu, bohatnu, chudnu, slábnu, schnu, hluchnu, slepnu, blednu, vadnu a j.
Mrknúti, mrknúti sě je někdy perfektivum, někdy imperfektivum; na př.: jakžkolivěk mrkne, ptáci nezpívají Levšt. 150ᵇ (smrkne se, setmí se); tehda po všem světu mrklo ML. 117ᵃ, Krist. 100ᵇ; po všem světu mrklo sě jest Hod. 47ᵇ; – ot šesté hodiny bylo mrklo do poledne Vít. 55ᵃ; odkud příde tma, ješto bývá ve dne, to jest, ješto se mrkne LucidN. 22ᵇ.
c) Ve třídě III. 1 (vzor uměti, = denominativa) jsou imperfektiva, a to durativa; na př.: uměti, truchleti, žěleti, slušěti, bujěti (bújěti…), mezi nimi mnohá inchoativa, na př.: hohatěti, mdléti, běleti, šědivěti, kameněti, múdřěti a j.
Ve třídě III. 2 (vzor trpěti) jsou imperfektiva, a to durativa; na př.: trpěti, ležěti, běžěti, mlčěti, slyšěti, bdieti a j.
Letěti je v jazyku novém imperfektivum. Tak je i v jazyku starším, když má význam fliegen; na př.: otevšad šípi letie volant Túl. 30ᵇ; na všě strany střěly letie AlxB. 2, 14; ot (obležených) pak střěly letie, jakžto krópě z deště létě AlxV. 2032.
U významu »sletěti, fallen, cadere« je někdy imperfektivum, a častěji perfektivum; na př.: vzpodvihna hospodin všěcky, již letie qui corruunt ŽWittb. 144, 14; letie ŽGloss. tamt.; pro ně (dlouhé čípky u střevícův) nemóž rytieř…, letí-li, vstáti spěšně Štít. uč. 90ᵃ; slzy jemu z očí letiechu erumpebant Mus. Gen. 43, 30; – (hřiešník) nachýlí sě i letí et cadet ŽWittb. 9, 10 (31); (člověk), když letí, nezetře sě cum ceciderit t. 36, 24; letie všichni cadent t. 21, 30, t. 17, 39, t. 90, 7; letíš corrues MamA. 19ᵃ; vy zemřete a … letíte cadetis ŽWittb. 81, 7; letíte před vrahy vašimi corruetis Ol. Lev. 26, 17, Mus. tamt.; letie každý jako bojóv utiekajíc Ol. Lev. 26, 37; tu sú letěli všicci ceciderunt ŽWittb. 35, 13; kněžie … leťala sacerdotes ceciderunt t. 77, 64; obořil sě jest Babylon a leťal concidit Pror. Isa. 3, 8; abych leťal ut caderem ŽWittb. 117, 13; abychmy neletěli Kruml. 64ᵃ.
