nemúdře ť činí ŠtítMus. 57ᵃ; kak mnozí netbají na buoh za tiemto světem t. 124ᵃ; –
za příměřím pozvachu jich (dívky mužův) DalC. 12 (příměří předstírajíce); za pravým mírem cti jě (mužové dívky) zbavichu tamt. 18; za pravým mírem káza vylúpiti oči jeho DalJ. 33; král za věrú káza Benedě k sobě sníti DalC. 50; Beneda za věrú chtieše krále zabiti t.; –
za tú řěčí uzřěsta havrana Otc. 408ᵃ (mezi tou řečí); –
den za dnem minul Štít. uč. 149ᵇ; svú duši den za dnem topíš AlxV. 1861; –
vietr na moři protivný sě vzbudil a za tiem mnozí ztonuli Pass. 481; za tiem pronese sě, že umřěla sv. Alžběta Otc. 492ᵇ; (Karel) bieše slíbil toho polepšiti (t. chatrné valuty grošův) a za tiem umřel ŠtítMus. 44ᵃ; – za malečkem král tu postá, až povedú Dariovu matku AlxH. 5, 12.
3. a) Genitiv se za vyslovuje, za trvání koho nebo čeho (kdy?) něco se děje nebo jest. Na př.:
za toho času sta sě příhoda DalJ. 22; jako za dní za dávných Ol. Am. 9, 11; za dávna antiquitus t. 1. Reg. 27, 8; –
ješťe za dne jasného t. 2. Reg. 3, 35; za jutra u pravé zořě by Čech na téj hořě DalJ. 2; za tmy k svému dielu jdieše Otc. 200; –
země jě za živa pozřěla Pulk. 24ᵃ; by mě země za živa pohltila Modl. 28ᵃ; za života jě otděli DalJ. 16; veselu býti za svého zdravého života Ol. Ekkl. 3, 12; za tohoto světa in vita t. Sap. 8, 5; umřě za věku mladého DalJ. 25; za mladu Otc. 454ᵃ; lidé sě neradi za mladu zpoviedají Kruml. 181ᵇ; leč by to za času opravili BrigF. 42ᵇ; jemuž bieše ješťe za muže poslušenstvie slíbila (za živobytí mužova) Otc. 482ᵇ; –
kupuje-li (kdo) obilé za lacina na draho HusE. 3, 185; snad kupuje obilé za lacina na drahotu Kruml. 246ᵇ; jenž masa za nova nenasolí t. 253ᵃ; za čerstva, za sucha, za tepla, za studena Us.
b) Opakuje se; na př.: za nás za samých Pulk. 183ᵇ; za života za zdravého Vít. 31ᵇ a Alb. 54ᵇ; jako za dní za dávných Ol. Am. 9, 11.
332. Protikladný význam některých pádů předložkových.
1. Některé předložkové pády staví se významem svým proti sobě, dílem vůbec, dílem v některých vazbách a významech.
Zejména:
do s genitivem a ot s genitivem ve významu směrovém = směrem kam? a odkud? na př.: jedu do Prahy (= směrem ku Praze, stč.), – a jedu od Prahy Us.; –
nč. do s gen., stč. v s akkus. (kam?) – v s lok. (kde?) – z s gen. (odkud?); na př.: hoditi kámen do jámy (stč. v jámu), – kámen je v jámě, – vytáhnu kámen z jámy Us.; –
