stč. padu pásti, doklady v. zde výše v č. 1 a – nč. padati – stč. bodu bósti, trnie bode ŠtítBud. 148, bodau a řeží Háj. herb. 221ᵃ, nehoď koně Smil přísl., bodení v očích Háj. herb. 326ᵇ; zachováno dialekticky: bócť BartD. 1, 61 (val.), bůcť t. 90 (stjick.), bocť t. 123 (laš.), buśč Lor. h.-ostrav. 54 – nč. bodati; –
stč. čru čřieti, studnice, z niežto čřeš Rúd. 30ᵃ, načřeš řěky Ol. Ex. 4, 9, načřete vody haurietis ŽWittb. Isa. 3, načři mi z toho (pramene) Modl. 175ᵇ, nemáš čím vody načřieti Krist. 52ᵇ, (sluhy) biechu načřěli vuody EvZimn. Jan. 2, 9, načřev krve Ol. Lev. 8, 15, načřěno vody málo Pror. Isa. 30, 14; dochováno dial. ve slc.: načriem, načrieš atd. Duš. verb. 121 – nč. čerpati.
Sem hledí také mor. mívati, bývati, jak se míváte, kde býváte; durativum máte, jste tu zaniklo.
6. Po + durativum dává někdy durativum-futurum. Na př.: ponesu, povezu, polezu, porostu, pojedu, pometu…, počkám, pokolíbám, pomlčím, podržím, potrpím, posedím, postojím, poležím … Us.; ten mák až rozkvete, krásně se počervená BartRuk. 8, lid se pohrne do chrámu t., již brzo pokvete stromoví t., kam asi ten pták poletí t., zítra se postěhujeme t., až poteče voda, pomeleme t., posvítím vám t.
Jindy dává ſutimim-perfektum. Na př.: požnu, pomaži, popíši, pokropím, posypu, poprosím, povolám, posilním, pozdravím atp.
Někdy mívá po + durativum význam dvojí: tu louku posečeme (pftivum) – dosud jste síkli vy, nyní posečeme my (impftivum); potáhneš peřiny cíchami – potáhneš sáňky do kopce.
337. Pravidla o slovesích podle kolikosti a dokonavosti sloves.
Jakého slovesa ve větě kdy má býti užito, kdy nedokonavého a kdy dokonavého, kdy jednodobého nebo trvacího atd., o tom rozhoduje smysl. Chci-li na př. říci, že pták ze zahrady vyletěl (= děj dokonavý), vyslovím to slovesem (dokonavým) »vyletěl« a nikoli snad slovesem (nedokonavým) »vylétal« n. p.
Vedle tohoto pravidla všeobecného jsou ještě některá zvláštní.
I. Slovesa dokonavá.
1. Sloveso dokonavé bývá o ději vysloveném bez omezení, zvláště v příslovích. Na př.:
jakžto koli vepř divoký, když na ň vyvrú láji někde v luzě nebo v háji, bude-li neučena lájě, stane vepř, nic nedbajě AlxV. 1620 sl.; (studnice ona) jest toho obyčejě, že když slunce z hory spěje, tak sě jejie voda vzvaří, jakž horký úkrop, tak paří; jakž slunce u polodne vzmění, tak sě ta voda promení, tak liútě bude studena, jakžto ledu nakladena; a když slunce k hořě spěší, opět sě voda rozřěší, tu jiej horkosti přibude t. 2201 sl.; mocný hospodine, jehož vóliu nic nemine
