d) Ve třidě IV. jsou imperfektiva, a to iterativa, která mají vedle sebe durativum kořene téhož, tiositi (:nésti), voziti (:vézti), voditi (:vésti), choditi (:*ched-), laziti (:lézti): had po skalách lazí AlxV. 12, mnohý (po bitvě) ješťe čtveřno lazí a druzí juž ležie nazi t. 1765, všeho, což lazí reptat Ol. Deut. 14, 19; jězditi (:jěti); vlačiti n. vláčiti (:vléci): biskupi vlačili jeho po městu ApŠ. 104; (byl si) po uliciech vlačen Pass. 302; ten, ješto oře, bude vlačiti … zemi tvú Pror. Isa. 28, 24; vłačił po nich branami Ben. 2. Reg. 2, 31; když sě horko pod oblakem vlačí calore sub nube torrente Pror. Isa. 25, 5; sieti, vláčiti Hrub. 327ᵃ; když nějaké tajné kyselosti v srdcích se vlačí ChelčPost. 194ᵇ; po sem sě drobi vlačie AlxV. 1752; tělo toto po uliciech vlač GestaKl. 235; (sv. František) kázal sě vlačiti nah po městě Kruml. 312ᵇ.
Dále durativa, na př. chváliti, činiti…, krojiti: (jalovici), ješto jest netáhla ve jhu ani zemi krojila radlicí scidit Ol. Deut. 21, 3, ješto jest netáhla jha ani jest země krojila radlicí Kladr. tamt., (Maria) takú sě žalostí krojí a řkúc … Modl. 57ᵃ, srdce mé ostrý meč krojí Krist. 87ᵇ, její (Mariino) srdce ostrý meč krojieše ML. 4ᵇ, péče srdce krojí NRada 1785.
A perfektiva, jež vyslovují děj jednodobý; na př.: hoditi, vrátiti, koupiti, pustiti, raniti, lapiti, chytiti, chopiti, staviti, kročiti, skočiti a j.
Hoditi »werfen« je perfektivum, hoditi sě »býti vhod…« imperfektivum, na př.: (člověk) se rozmysl, který (stav) se jemu najlép hodí Štít. uč. 98ᵃ; někomu sě lépe hodí manželstvie, než atd. HusPost. 16ᵃ; ženu, která se hoditi bude k plemenu HolŠternb. 103 (str. 88); poslúchaj mne a bude ť sě hoditi Brig. 122; hodí sě vám, aby jeden člověk umřěl za lid expedit vobis EvBočk. Jan 11, 50, Br.: užitečné jest; aby každý požíval, jakž sě jemu hodí quod vellet Ol. Esth. 1, 8; nč. hodí se mi to Us.
Saditi je v jazyku novějším perfektivum, v jazyku starším bylo imperfektivum; na př.: saditi budeš plantabis ŽKlem. 126ᵃ, Pror. Isa. 17, 10; saditi jě budeš ŽKlem. Moys. 17; země bode jej (člověka) hložím a trním, hovada zemská derú jej rohy a zuby, voda valí jej u vlny i povodně, potvory vodné sadie sě na ň Kruml. 6ᵇ; poče kopati a zelé saditi a séci Otc. 35ᵃ; jediné to ovoce na té púšči bieše, ale neviem, sadie-li je čili sě samo od sebe plodí OtcB. 108ᵇ.
Jězditi je nč. iterativum, stč. také durativum; na př.: jězdě po městu slyšal sem ženu plačiúce ApD. b; holomek je všady doma, kdež jězdí Rožmb. 51; (dva poslové) jezdili sú do Benátek a koupili tam velmi silného jedu Let. 588; jižto jezdiechu venientes Ol. 1. Reg. 13, 15; sta sě to časa jednoho, když jezdi v lese mnoho…, přiboda sě s cěsty u púšči pod krásný buk v jednu húšti, vzvrha na suk uzdu s koně poče spáti dřěvu sě kloně AlxV. 728.
Staviti je stč. perfektivum, nč. imperfektivum vlivem stavěti.
