LMar. 47; mocný hospodine, jehož chtěnie nic nemine AlxBM. 293 sl.; na každý den sedmkrát anděli mé (MMagdalenu) pod nebesa vznášějí; tu sě sladkých nebeských piesní naposlúchajíc opět sě tuto vráci Pass. 342; kdažto bude v zlém poběda, nenie kto co pověda AlxV. 148; chlap když jest povýšen, nesnadně bude utišen t. 214; kteříž potok voden bude, ten sě vždy viece zabude než která hluboká řěka t. 229; kupec, když sě s ním (někdo) utká, dobrojtro neb dobrý den vzdá Hrad. 113ᵇ; i starý tkadlec někdy přízi zmate ČMudr. 217; i mistr tesař se utne t.; když se někdo opaří, potírají spálené místo olejem Us.
2. Sloveso dokonavé bývá hrubým omylem proti duchu jazyka místo nedokonavého v příkladech, jako jsou: já zůstanu vám v naději, že dokázati budu, že jsem upřímnej sluha HolŠternb. 95; »ten klobouk ti bude padnout«, tak prý kdesi u Vrchlického (Jos. Král); ty budeš Bohu zodpovídat Rais M. l. 200; cožkoli požádati budeš od boha EvOl. 239ᵃ; ktožkolvěk pokořiti sě bude t. 319ᵃ (z pokora, nikoli po + kořiti?); – jak to přijde, že se posel ještě nevrátil? Us. = germanismus: wie kommt es … m. jak to přichází (i to bylo by nevhodné, ale alespoň nedokonavé); – zmínky zaslouží, že poměr muže a ženy nepočítán k poměrům společenským R. Dvořák. Čína 1900 str. 86; čínské státní zřízení zaslouží největší pozornosti t. 97, germanismus = verdienen.
II. Slovesa nedokonavá.
1. Sloveso nedokonavé bývá, když se chce vytknouti jakost děje, kdežto sloveso dokonavé vytýká jeho vykonání. Pravím na př. tomu, kdo leží, buď a) vstávej! nebo b) vstaň! – on pak odpovídá mi též buď a) budu vstávati, nebo b) vstanu; – v a) je vytčena jakost, v b) vykonání děje. Podobně pravím někomu: smekni! skoč! a on mi odpoví odmítavě: proč bych smekal? proč bych skákal?
Jiné příklady:
proto, že si svého otce hanebně jímal (jde o jedno jímání) Háj. 162ᵇ; tu máš, chlapče, vem si ji (zlatku), no ber jen, ber! Jiří Bittner ve feuill. Nár. List. 6/7 1893 (odpol. vyd.); dnes jsem trhal zub Us.; věděti Vám dáváme, že sme téhož pana Jiříka k sobě těmito dny obsílali List. z r. 1568 (Prasek; Sbírka listů posílacích 1893, str. 49); (matka poslala své dva syny k svému bratrovi, sv. Peorovi poustevníku, tento jejich ujec jich nepřijal; pročež oni) jidešta k svatému Antoní a praviece jemu, poč sta k svému ujci chodila OtcB. 56ᵃ;– (má ve dsky zapsán býti) komorník, kterýž na ten póhon jezdil (= póhon jeden) VšehJ. 133;
(arcibiskup francký má třetí den umříti; sv. Maří posílá mu nové roucho, sv. Tomáš je přináší s přikázáním:) komu ť bude vhod krájáno, abv (ty) arcibiskupem jej zvolil LegVít. 49ᵃ; pakli kto jest tráven, že by sě osul, vezmi to kořenie … ChirB. 185ᵇ; tovařišé byli tráveni na
