Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<527528529530531532533534535>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

Sloveso nedokonavé vyslovuje děj, který jest obyčejem nebo vlastností podmětu. Na př.: nekouřím (ve smyslu = nejsem kuřák) Us.; pes plave ve vodě t. (= je schopen, umí plavati); divizna roste v půdě žulové t.

Sloveso nedokonavé bývá ve významu snahovém. Na př.: pohani jej jěli a na rozličných trziech prodávali Pass. 357; vzýváchu to dietě (t. sv. Jana Křtitele) přietelé jmenem otcě jeho Zacharias; k tomu matka jeho odpovědě: nikakéž ť to nebude, ale bude bude ť jmě jemu Jan t. 276 (vzýváchu = dávali mu jméno, chtěli, aby se tak jmenoval); toho zbytka (sukna) kupováchu Hrad. 112ᵇ; kupuji zahradu Us.; jeden bohobojný kóň osedlaný jemu (sv. Václavovi) dáváše řka: vskočě na ň žeň pryč v skořě, dobydlíš sě u svého bratra hořě DalC. 30; zloději se na nás dobývali Us.; v noci kradli nám koně (jednoho) t.; už jsem bral na ně hůl t.; když jsem odcházel, nechtěli mě pustiti t.

Sloveso nedokonavé klade se pro děj současný. Na př.: když jeho (Eusebia) papež křtil, mnozí lidé viděli, ano jej světí anděli z svatého krstu vody vynímají Pass. 388; dievka sě vracěváše i utka ji sluha Ol. Gen. 24, 17; vracuje sě přídu k tobě t. Gen. 18, 10.

Slovesem nedokonavým vyslovuje se původství (autorství); na př.: toto jsem psal já Us.; tento dům jsem já stavěl t.; tento obraz maloval Skreta t.; Aristoteles učil, že … t.

Slovesem nedokonavým uvozuje se řeč. Na př.: pán Ježíš řekl učenníkům svým (řekl od slovesa I. třídy řéci, řku, jež jest nedokonavé); pravil, povídal Us.

Za sloveso nedokonavé bývá neprávem chtíti s infinitivem; na př.: dával, sedal si, odcházel…; když mi neotvírali, odešel jsem…; stromy se dlouho neujímaly…; zdvihal ruku, ale nemohl… – nespr.: chtěl dáti, sednouti si, odejíti…; když mi nechtěli otevříti…; stromy se nechtěly ujmouti…; chtěl zdvihnouti BartRuk. 35. Chtíti s infinitivem oprávněno je tu, když má býti vyslovena vědomá vůle, nikoli jen snaha a pokus tamt. 34.

Sloveso opětovací vyslovuje děj opětovaný neb opakovaný s vytčením, že jest to děj opětovaný (opakovaný). Na př.:

mnozí ten obyčěj jmají, když nemocného vídají, ež j’mu neradi stýskají Hrad. 143ᵇ; prvý … toto (šesté) kázanie přěstúpá, kdyžto v cizé lože vstúpá t. 118ᵃ; třetí (hřeší), ješto sám zabíjie t. 98ᵇ; (bóh) mohl by mě v svú radu pojímati DalC. 85; dobré příklady vzímajte Hrad. 110ᵇ; Břěcislav častokrát do Polsky vtrhoval a s vítězstvím zasě vracoval sě Pulk. 69ᵇ; poslové posláni býváchu t. 117ᵇ; (Jáchym a Anna) všěm svého sbožie udávášta, pro bóh mile, což mievášta, na tré děléchu Levšt. 150; v jeho domu chudých tři veliké stuoly nakrmováchu Pass. 323; sv. Alexius

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).