Z obojích vznikají dále slovesa opakovací (frequentativa) tvořená slabikou -va-, někdy opakovanou; na př. sekávám, sekávávám […., …., …], – nosívám, nosívávám [– – –, – – –, – – –] atp.
Pozn. Druhdy rozumějí se slovesy opětovacími (iterativy) také opakovací (frequentativa).
II. Význam sloves podle dokonavosti děje.
1. Některá slovesa vyslovují děj a spolu jeho dokonání, na př. přinesu, – jiná pak vyslovují jen děj, na př. nesu.
a) Slovesa, která vyslovují jen děj a ne spolu jeho dokonání, slovou nedokonavá (imperfektivní); taková jsou: nesu [–], sekám [….], nosím, nosívám, sekávám atp.
b) Slovesa, která vyslovují děj a spolu jeho dokonání, slovou dokonavá (perfektivní), na př. seknu, přinesu atp.
2. Významu dokonavého jsou:
a) Slovesa jednodobá (v. § 335 č. 1), na př. seknu, padnu, hodím… [.]. Děj těchto sloves všecek obnáší okamžik jen jeden; nemůže se tedy ani mysliti s nějakým trváním; s vyslovením děje vyslovuje se samo sebou i jeho netrvání, jeho dokonání, – slovesa jednodobá jsou tudy spolu dokonavá.
b) Krom toho jsou významu dokonavého slovesa, při kterých si myslíme děj ovšem delší, ale
buď vytýkáme z něho jen konečný okamžik, na př. přinesu, dodělám… [ –• ]; –
anebo srážíme jeho trvání v ohraničenou dobovou jednotku, na př. ponesu [–], rozsekám [••••], vynosím [– – –]; tímto sražením je význam trvání takořka potlačen, děj slovesem takovým vyjádřený vytčen jest jako jednotka, při kteréž nehledíme k tomu, že děj v ní sražený má své trvání.
Ve slovesích ponesu, povedu, ponosím atp. (složených s po-) proniká však význam trvání i vedle významu dokonavosti.
Roztřídění sloves podle kolikosti a dokonavosti děje.
1. Hledíme-li i ke kolikosti i k dokonavosti děje, dostáváme toto roztřídění sloves:
A. slovesa nedokonavá (imperfektiva):
I. trvací (durativa), na př. nesu, blednu [–];
II. slovesa s dějem násobeným:
a) opětovací (iterativa)
1. z jednodobých, na př. sekám [….];
2. z trvacích, na př. nosím [– – –];
