b) opakovací (frequentativa, se slab. -va-)
1. z jednodobých, na př. sekávám […., …., ….,];
2. z trvacích, na př. nosívám [– – –,– – –,– – –];
B. slovesa dokonavá (perfektiva):
α) jednodobá (dokonavá původní), na př. seknu [.];
ß) dokonavá odvozená
I. z trvacích, na př. přinesu [–•], ponesu [–];
II. z opětovacích (nikoli táž z opakovacích),
na př. rozsekám [••••], vynosím [– – –].
2. Kromě toho a podle jiných méně důležitých známek významových rozeznávají se ještě jiné druhy sloves, mezi nimi zejména slovesa počínavá (inchoativa), na př. blednouti, chudnouti, bohatěti a j.; podle roztřídění v č. 1. jsou to slovesa trvací.
336. Která slovesa kterého druhu jsou.
1. Slovesa nesložená.
a) Ve třídě I. jsou imperfektiva, zejména durativa, jako: nesu, peku, vedu; řku: já-řku Us., já-řko BartD. 2, 178 (brn.), poče řéci syn boží Štít. ř. 122ᵇ, jejie otci řekli Syrus Pass. 333, od hradu, jemužto Magdalum řekli t., budu řéci stč. často (dokonavé řekl je od řeknu); padupásti: na těch věcech, kteréž padú MudrA. 40ᵃ (= nč. padají), pade sníh ŠembDial. 14 (záp.-česk., = padá; tvary jednoduché aor. sil. 3. sg. pade, 3. pl. padú, pokud jsou významu perfektivního, patří vlastně k inf. padnúti); sěku: kako sú Vršovici (sic m. -ě) bradaticiú sěkli DalC. 56, sečeme louku, síkli jsme louku Us.; střihu: (pastýři) střihú stáda quod tonderent Ol. 1. Reg. 25, 7, jenž střiže tondens Koř. Skutk. 8, 22 (nč. part. střihl patři k inf. střihnouti a má tedy význam perfektivní).
Výjimkou jsou některá perfektiva: bud-, by- (původní význam je = státi se), dám, stanu; *lahu léci: prvé než ležeš (= ulehneš) Pass. 614, tvá múdrost to zjedná, že s tebú leže jedna Trist. 327, (já) nelehu podlé toho muže t. 102, ta mužě, sen hi on přěd vozem padna, ležeta nicě AlxBM. 1, 37, když ležeš nebo vstaneš HusE. 1, 53, když ležeš před městy obsederis Ol. Deut. 20, 19, na zemi lehú iacebunt Pror. Jer. 25, 33, lehú zlí iacebunt Ol. Prov. 14, 19, mrchy lehú iacebunt Kladr. Num. 14, 32; sadu siesti: s hřiešnými nesedu non sedebo ŽWittb. 25, 5, nesadu ŽKlem., ŽBrn. tamt., sěde hospodin sedebit ŽKlem. 109, 1, svodnicě přídúc k některéj paní sěde s ní Hrad. 101ᵃ, nežli k večeři sedeš LékA. 24ᵇ; jmu jieti, tnu tieti.
Děju dieti dicere je původně a vlastně imperfektivum; na př.: kako diete duši méj dicitis ŽPod. 10, 2; jižto mi dějú: »hoře, hoře!« dicunt ŽKlem. 39, 16; mnozí dějú dicunt t. 4, 6; Mohan řěcě dějú, Čiha pak dějú potoku PilA 18; co díš Us.
