Gebauer, Jan: Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba

Gebauer, Jan. Historická mluvnice jazyka českého, Díl IV, Skladba. Praha, 1929.
<<<<<512513514515516517518519520>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

sloužiti někomu...) –, nýbrž i všelikých jiných, tedy na př. i sloves ležeti, mlčeti, býti atd.

Mnohá slovesa jsou původu příbuzného, na př. nesu, nosím, přinesu, přináším. Ta pak mívají ovšem i význam příbuzný, jak se to vidí v příkladech právě uvedených. Příbuznost tato záleží v tom, že vyslovují děj jakosti a podstaty stejné (»nesení«), třeba že s některými rozdíly vedlejšími.

Sloveso totéž vyskytuje se v podobě několikeré, t. j. jako slovesný výraz několikerý, tu jako indikativ, tu jako infinitiv, nebo jako participium, nebo perfektum atd.

Z výrazů těchto a) některé vyjadřují (vedle významu dějového) také grammatickou osobu dějového podmětu, b) jiné jí nevyjadřují.

a) Prvé slovou určité (finitní) a jsou to:

indikativ, na př. nesu (já), nesl jest (on), budou neseni (oni);

imperativ, na př. nes (ty), buďtež neseni (vy);

kondicionál, na př. nesl bych (já), byli byste neseni (vy).

b) Druhé slovou neurčité (infinitní) a jsou to:

infinitiv, na př. nésti, nesenu býti;

supinum, na př. spat, soudit;

participia, na př. nesa, trpě; vědom; nes, trpěv; nesl, trpěl; nesen, trpěn;

substantivum verbale, slovesné jméno podstatné, na př. nesení, trpění.

Slovesem jsou vlastně jenom výrazy jeho určité; ale ve smyslu širším berou se k němu také výrazy neurčité.

Výrazy tyto, které jsou utvořeny ze slovesa téhož, mají dějový význam v základě stejný, ale při tom přece rozdílný podle rozdílnosti druhu, kterému který výraz patří. Na př. v indikativě nesu, v inf. nésti, v part. nesa, v passivu jsem nesen, ve futuru budu nesen … je všude význam dějový »nesení«; – ale při tom je tu význam přece jiný v indikativě (nesu…), jiný v infinitivě (nésti…), jiný v participiu (nesa…), jiný v passivu (jsem nesen…) atd., a to tím, že v těchto výrazích vedle stejného základního významu »nesení« proniká a ku platnosti přichází také význam zvláštní, tu indikativní, tu infinitivní, tu participiální, tu passivní atd.

Z toho ze všeho vyplývá toto roztřídění výkladův o slovese: pojednati jest

o významu slovesa vůbec, a

o významu slovesných výrazů jednotlivých.

Význam slovesa vůbec.

Význam sloves vůbec je dějový (v. § 333 č. 1).

Jest rozdílný podle jakosti (kvality) děje; na př. v nésti je vysloven děj jakosti jiné než v kupovati atd.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety a 29 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).