AlxV. 1584; (Marie) ač se jest líbila z pauenstvie, však jest z pokory počala; a z toho jest (bóh) velmi slavný HusE. 1, 191; aby póvod přisáhl napřed z své škody Rožmb. 69; –
z jutra, z mladu, z mladosti … (odekdy?, kdy?, čas): z jitra Otc. 245ᵃ; z jitra Ol. 2. Par. 31, 3; z mladu t. 462ᵃ; to děťátko inhed z mladu kázané nravy mějieše DalJ. 21; v nichžto (dobrých skutcích) jest usiloval z své mladosti Otc. 183ᵇ; z mladosti silnú žádost k světu majě Modl. 56ᵇ; z dětinstvie s ní rostúc Otc. 452ᵇ; žádost, již bieše z dětinstvie jměla Hrad. 64ᵇ; jenž obyčej byl jest z dávna ustaven Otc. 319ᵃ; to bylo z jara, z rána Us.
5. Opakuje se; na př.: z toho ze všeho vzebránie pro cuncta praeda Ol. 1. Reg. 30, 16; z těch ze všěch jeden nebieše AlxV. 385; z těch příčin ze všech VšehJ. 63; z nich ze všech Comest. 10ᵃ; z čehož ze všeho ŽerKat. 196; (prut) vyrostl z kořenóv ze tří BrigF. 52ᵇ; děkujemy tobě z tvého z milovánie velikého … Kunh. 147ᵃ; z Macedonie z té vlasti Otc. 414ᵃ; z vašich z rukú Comest. 127ᵃ; z lida z israhelského Lit. 1. Mach. 1, 65; (zámky), z nichžto z některých dály se loupeže TomP. 6, 21; kdež by (někdo) z dluhu nebo z jiného z čehožkoli pohnal VšehJ. 113; z šesti a ze třídcát Ol. Num. 31, 9.
6. Bývá zdvojeno; na př.: zez dávna MC. (vyd. Jirečk.) LXXXI; z skořen Háj. 8ᵃ (z-kořen – skořen – z skořen); zez pole, zez Domažlic Šemb. 18 (domažl.); tepřiva zez města (jdete)? Jirásek Květy 1884, 15 (dial. domažl.); zez Bavor, zez Čech, zez žita chod. 37; zez Plzně, zez Klatov Us. u Plzně a Klatov; zez Žatce Us. tamní; zez takovýho statku SborHoř. 86, zez Třebochovic t., zez dálky t. a Us.
7. Bývá uvnitř spřeženin; na př.: pán rád by jeho (kmetovo) sbožie vydřěl i skládá ne-z-viny vinu Hrad. 107ᵃ; (cizoložnice) učiní dědice ne-z-dědicóv ŠtítE. 92.
331. Za.)
Je předložka původní a pojí se s akkusativem, s instrumentálem a genitivem.
1. a) Akkusativ se za vyslovuje, za který předmět (kam?) děj se nese. Na př.:
za moře plavajě Otc. 16ᵃ; sám jemu stě hlavu a vrže za sě tak krvavú DalJ. 31 – odtud adv. zase; veždy ť on za sě hledieše t. 48; od obce proti jednomu a zase též póhon vycházie (vice versa) VšehK. 61ᵃ; za šíji bitie Vít. 87ᵃ – odtud zášijek; pacholíka za hlavu tepiechu Otc. 330ᵃ – odtud záhlavek.
Z významu tohoto (místního) vyvinuly se přenesením další jiné.
