a zšíří čtyři t. 37, zdélí Br. Ex. 27, 11, zdýlí t. Deut. 3, 11, zdýlí Háj. herb. 14ᵃ a j., zdýli Beck. 1, 210; nč. vz-délí, vz-déli Us., zdyló han.-cís.; cěstu čtyři míle zdl Mill. 11ᵇ; vzdéli vzato za subst. = délka, ti hřebci, to byla zdylka han.-cís.; – (moře) dvadcěti kročějí vzhlúbi Koř. Act. 27, 28, dá ť mu ránu lokte zhlúbi Růž. 8, dvanácte noh vzhlúb Pass. 273, za tři piedi zhlúbí Lobk. 103ᵃ. sedm loket zhlaubí t. 19ᵇ, zhlaubí Háj. herb. 15ᵃ; nč. z-hloubí, z-hloubi Us., zhóbió han.-cís.; z toho subst. zhóbka = hloubka, to je zhóbka studně, ani dna čověk nedohlidne han.-cís.; – dřievie zhrúbi jako chmelová tyč KabK. 31ᵇ, železo malé pěsti zhraubí Pref. 66; – zstáří jednoho měsíce Br. Num. 3, 15, t. 3, 22 a j.; – lauky čtvrt míle zšíří Lobk. 3ᵃ, kaplice okolo dvau sáhuo zšíří Pref. 32, zšíří čtyři (lokte) t. 37, rozsedlina má zšíří asi čtyři pídi t. 29, zšíří Br. Ex. 39, 9, t. 37, 12, zšíří VelKal. 312, za tři míle zšíři Beck. 2, 208; nč. z-šíří, z-šíři Us.; – ztíží Háj. herb. 4ᵃ a j., vyňav náušnici ztíží otu Br. Gen. 24, 22, půl lotu ztíží VelJg., stíží jednoho zrna (m. z-tíží) RosaJg.; nč. z-tíží, z-tíži Us.; z toho subst. stižka = tíže, je to stižka kabáta han.-cís.; – vezmi dřěvce jako prst vstlúšti Chir. 169ᵃ, dvanácte loket ztlúšti Ol. 3. Reg. 7, 15, křížek na prsi ztlúšti Lobk. 8ᵇ, puol druhého lokte ztlúští t. 100ᵃ, kus kříže dobře prstu ztlúští t. 34ᵃ, puol lokte ztlauští t. 104ᵇ, ztlauští VelKal. 312; nč. z-tlouští, z-tloušti; z toho subst. skóščka = tlouště, to je skóščka kabáta han.-cís.; – dietky piedi vzvieci ad mensuram palmae Pror. Ol. Jer. Lament. 2, 20, (chrám) čtyřidcěti loket byl zvieci před dveřmi Ol. 3. Reg. 6, 17, desět loket zvieci t. 2. Reg. 6, 25, insule zvieci vuokol 30 mil Lobk. 29ᵃ, mramorovými kusy jako pěst zvieci t. 104ᵃ. vitriolum zvieci jako jeden bobek Chir. 216ᵇ; nč. z-vící, z-víci; – ta (věžě) buď vzvýši až do nebe DalC. 1, sto loket vzvýši Ol. 3. Reg. 7, 2, oltář desieti loktóv vzvýši Ol. 2. Par. 4, 1, osm šlepějí vzvýš Zrc. 8ᵃ, dva lokti zvýš Pass. 342, asa dva lokte zvýší Lobk. 103ᵃ, hrob jest zvejší čtyři pídi Pref. 37, z výší Háj. herb. 115ᵃ; nč. z-výší, z-výši; odtud subst. zvéška = výška, jenem se podivéte, to je zvéška stromu han.-cís.; –
vz-hóru: vzdvihše k ňemu hlavu vzhóru AlxBM. 1, 38; vzhůru Us. nč.
330. Z, ze.)
1. Je předložka prvotná, stsl. izъ psl. jьzъ.
2. Podle pravidla jerového jest ze ve spojení s bývalou slabikou jerovou, na př. ze-mne, ze-zlého atp. Podle téhož pravidla říkalo se a psalo z-z-, z-s-, z-š- atp., na př. z-země, z-Sčítného, ale časem je za to ze-země atp. Srovn. HistMl. I, 154 sl.
3. Pojí se s genitivem.
Genitiv se z vyslovuje, ze kterého předmětu (a zvláště z nitra kterého předmětu, odkud?) se děj nese, něco se vyvozuje nebo jest. Směr opačný
