jakž jsú směli oni k nám sě zavražditi DalC. 18, lépe jim jest země ustúpiti, než sě k nim tak zavražditi t.; nemějte závisti k sobě Flav. Zikm. 214; by to jeden neuka učinil (t. by mlčel, maje mluviti), s právem by se k lidem vinil Kat. v. 1663; co sě k vám dovinil (Ježíš k židům) Hrad. 86ᵇ; jedné viny k ňemu nejměli tamt., chtěl k ľudem býti bez viny AlxB. 8, 11, nemajíc k nim ijedné viny Štít. uč. 88ᵃ; (čistota) stud k frejóm činí Šach. 298ᵇ; (Agrippa) jest byl nechuten k židóm Comest. 269ᵃ; lítost mají k núzi bližních BrigF. 107ᵃ; –
čso k čemu = proti čemu, poměrem k čemu: jest vám za to mieti, že pohanstvo k vaš(iej m)oci jest vňuž ku poch(odni) sviečka, a vňuž(to v po)ledne měsiec bývá k s(luncu) AlxH. 12, 21 sl.; –
k sluncu, k nohám, k hlavě (kam? kde?) = na sluneční straně atp.; na př.: Diogenes jednoho dne k slunci sedieše GestaKl. 33; uzříš anděly k nohám sediece a k hlavě Hrad. 49ᵇ; –
k tomu času, k večeru, k noci; na př.: jdieše k času tomu, kdež bě péče ne o domu AlxV. 2450, když budieše k tomu času Otc. 431ᵃ, když by již bliz k světu t. 282ᵇ (= k svítání); k večeru vzbydlí pláč a k jutru radost ŽWittb. 29, 6, vlk k večerú pohubí jě Pror. Jer. 5, 6 (koncovka v isolovaném výraze adverbiálním zdloužena), k večerú Ol. Ex. 12, 6, k večerau Pref. 7, k večerau BrNZák. 36ᵃ; velmi-li jim (chudým) pomáháte drvy k zímě RokycKl. 390ᵇ: (kupovali) louče k noci WintObr. 2, 586 (XVI stol.), pro noční čas; té noci ke dni život dokonal Svěd. Zikm. 215; bylo k ránu, k jaru… Us.; pak to svaté dietě přijide k létu devátému Otc. 454ᵇ; –
k smrti = na smrt, určení míry; na př.: nemoc ta nenie k smrti ad mortem EvVíd. Jan 11, 4; rozstonal se k smrti Us.; již bieše skůro k smrti její Otc. 390ᵇ; –
ke stu let = asi sto let (přibližný počet); na př.: bieše v stáři k uosmidcát let Otc. 111ᵃ; zabito jest k dvěma tisícům lidí Vel.; –
ke stu třinádcte = sto a třináct atp. (v číselných výrazích složitých v. § 231 č. 6 a 236 č. 2); na př.: když bieše s. Pavel ke stu třinádste let stár Otc. 404ᵇ; sedmdesát ke stu let Pass. 171; (let) sedm a třidceti ke stu Ol. Ex. 6, 20; dva tisícě a sedmdesát ke stu (synóv) t. Esdr. 7, 8; nalezeno jich (mužův) paddesát ke stu tisícóv a tři tisíce a šest set t. 2. Par. 2, 17; léto deváté šestédcáté ke stu (t. j. 169té) Lit. 2. Mach. 1, 7; –
ku pokáňú, k oběti, k dědině = aby bylo dědinou, dědičným majetkem, k zástavě, k oděvu, k vykupiteľu = za vykupitele, k matcě, k ženě = za ženu, k choti atp. (význam účelový); na př.: času prosímy ku pokániú Modl. 9ᵃ; nezachovávaj k tvéj pomstě hřiechóv našich t. 8ᵇ; nečistým k óčiščení, slepým k věčnému osviecení, chudým k kořisti t. 37ᵃ; ovcě k zabití ŽWittb. 43, 22; voda k pití Us.; Kristus ostavil své tělo k veždajší
