že sě lidské chvály kryjieše Hrad. 17ᵃ (= měl tu vlastnost); znamenaj, co je do nie (do masti) Mast. 107 (= jaká jest, jakou má moc); co dobrého do vás, žáci? Podk. Výb. 1, 946; veliká jest nemúdrost do krále, ješto bude kakés příhody (nepravdivé) rozprávěti Šach. 295ᵃ; jest zjevné zlé do světa troje ŠtítMus. 55ᵃ; zda-li nenie zjevná zlost do závistivého? t. 58ᵇ; ale co do které moci? vynidú mdle všitci roci, když božie nenie pomoci AlxV. 2208 (co do ní? = nic do ní); ač jich s tebú (píše Alexander Dariovi) jest přěmnoho, což jest obak do toho, kdaž jsú měkci vňiž mák zralý? t. 1091; (Darius) lidí mieše ovšem mnoho, ale co bylo do toho! t. 2260; co nám do toho! Hrad. 88ᵃ; co jest nám do tvé zlosti! Adam 99ᵃ; ež jemu (Malchovi) ne do kamenie bieše Pass. 366 (= ne o kamení mu šlo); není jim (kněžím, nedbalým pastýřům) do ovcí RokycKl. 180ᵃ; všakž jí bě ne do veselé Jid. 152; mužóm do smiecha nebieše DalC. 10; že ť j’mu nebieše do smiechu Hrad. 141ᵇ; kdež ti nebude do smiecha AlxV. 1365; by bylo co bráti, nebylo by mu (panoši) do spánie t. 2448 (= nechtělo by se mu spáti); kdež ť již bude ne do spánie Vít. 31ᵇ; nebieše jie (paní) do jědenie Baw. 219; je n. není mi do tance, do skoku, do zpěvu, do žertu, do smíchu, do pláče Us.
jmieti čso do sebe, do koho; opět pojetí pohybové proti nč. klidovému. Na př.: na to patřte, co j’ dobrého, ješto vy nemáte do sebe toho Štít. uč. 46ᵃ, nč. nemáte v sobě, při sobě, na sobě atp.; tak mnoho moci do sebe jmějíše Otc. 109ᵃ; (Neklan) jeden nedostatek do sebe mějieše DalC. 17; dobrými činy neslušie sě chlubiti, ktož jě do sebe jmá Otc. 89ᵃ; které máš do sebe činy t. 104ᵇ; jakoby (spravedlní) do sebe zlé skutky jměli Ol. Ekkl. 8, 14; kaž své děti, ač chceš do nich statek jmieti Vít. 60ᵃ (chceš-li v nich míti statek); co ty jmáš do toho Mast. 378 (= co je ti do toho); němě přičiny) do mě BartD. 1, 184 (laš.).
dáti se, pustiti se do koho, do čeho; na př.: mlynářka dala se do pláče Kulda 2, 223; sedlák se dal do pacholka, že je velká řezanka Erb. pís. 2, 156; mnich se dal do kupování potrav Har. 2, 19 (Bartoš); pustil se do nás Us.; dívky pustily se do přádla Němc. 1, 254 (Bartoš).
nadávati do čeho, dial.; na př.: nadávaa jí do čarodenic, nadá mi do potvor BartD. 1, 184 (val., pom., laš.).
mláťá do dvojnice, do trojnice, do štvernice t. (pom.; jinde »ve dvojnicu«).
do oka něvidzim ništ = na oko t. (uh.).
do skoku = honem t. (laš.).
4. Sloveso, na kterém výraz do s gen. visí, bývá vynecháno a rozumí se. Na př.: hospodin kázal jemu do pustin hluchých Otc. 43ᵇ, t. jíti;
