veždajší oběti Štít. uč. 118ᵇ; zprostřěl oblak k zásloně jich ŽWittb. 104, 39; (Ježíš) k naučení řekl jest HusPost. 17ᵇ; dal sě pro ně (lidi) k tomu utrpení a k té smrti t. 37ᵃ; která města by měla býti k útočišti poběhlých Ol. Num. 35, 11; (to jest) k vyčištění, k odplatě rozmnožení HusE. 1, 227; zaplatíš mi, svému hrdině, dada mi Postoloprty k dědině DalC. 21, tě městě ciesař k dědině jemu da t. 78, ti k dědině Vlastislav mají t. 22, ostav sobě málo dědiny k dědině Rožmb. 96 (t. j. z dědiny své dotavadní ostav si jen malou část); (jměnie) jim spadne k dědictví Ol. Num. 27, 6; já… drži ji (dědinu) k zástavě ve stě hřiven Rožmb. 282; neroďte snažni býti, co by (vy) jedli a pili a k oděvu měli ŠtítBud. 210; (koupili) lindiše (sukna vzácného) k sukním WintObr. 2, 587 (XVI); shromazdíte sěno k dobytčie píci ad pascenda iumenta Ol. Deut. 11, 15; že s’ nám k vykupiteli poslán a k vyplatiteli Rúd. 22ᵃ; neb to j’ jisté, že by nikakéž ti najvětší mistři (t. pařížští) tebe (Vojtěcha Rankova) nebyli sobě vzeli k tovařiši a k mistru křesťanstvie všeho Štít. uč. předml. (ŠtítE. XIX); (bůh) Marju čistú pannu vzvolil svému tělu k matce Kat. v. 1946; tu (dívku) jemu oddal ku pravé manželce Tand. 76; aby dal ji (dceru) k ženě jemu ŠtítOp. 352ᵃ, tomu dám dceru mú k ženě Comest. 18, že ji chtěl k ženě jmieti Baw. 135, unesl sem ji sobě k ženě Tand. 49; když by jinoch dievku unesl sobě k věčnéj choti Rúd. 23ᵇ, ne k choti, ale k sluzě by mě (Kristus Kateřinu) přijal Kat. v. 696, neb tě syn mój k choti i k sluzě přijal t. v. 1058; učiněny sú chyšky k lajnóm Comest. 18ᵃ; –
snadný ku padeňú, dobrý k čemu atp.: ó duše, křehká k stání, snadná ku padení a nespěšná ke vstání Kruml. 267ᵃ; zelená barva… jest snadna k proměňení (a) libá k pohledění Pís. XV stol. ve Feif. LL. 698; měkkost jest lahodná k dotčení Štít. Zikm. 215; nepravosti mé nemožné jsou mi k unesení t.; k tomu užitečné Otc. 461ᵇ; jenž k téj (tvéj) čsti najlepšie vědě AlxV. 286, miesto k dědině dobré Otc. 35ᵃ, k tomu neduhu najlepší lék jest… Rhas. 77; mužě udatného, k radě člověka múdrého DalC. 18; –
k trúbě = na znamení dané troubou: Hovora vece: budu ť trúbiti, k trúbě nemeškajte jíti DalC. 34.
4. Některá rčení:
k vóli Šavlově k vůli Šavlově, podle vůle Šavlovy, že Šavel tomu chtěl (může tedy bývati jen ve větách, kde vůle skutečná se rozumí); na př.: Samuel jest k vóli Šavlově vzkřiešen HusPost. 67ᵃ; umřel jesl k vuoli otce za ny HusW. 97ᵃ; k jeho vóli obilé prodáváchu Comest. 46ᵇ; abv mu k vuoli byla Lobk. 70ᵇ; aby člověk k vůli žalobníku k autrpnému právu podán byl Lún. ort. 1616; k vůli mně Us.; k vůli výdělku Us.; –
k žádosti, prosbě, k rozkázaňú = podle žádosti, na žádost atp.: (bohatec) je nemohl mieti k své žádosti krápě vody HusPost. 39ᵇ; bože,
