z násilé na Čechy žalovachu t. 44; vystupte na mě, žalobcě AlxBM. 8, 29; nebuď křivý svědek na družcě na svého Hrad. 116ᵃ; –
volati atp. na koho: panošě počě na ňeho volati Hrad. 84ᵇ; jě sě na ľudi volati DalH. 30; mají povolati na jiné pány ODub. 106; povolaju na tě inrocabo te ŽWittb. 55, 10; bože, vzmluv na mě! Modl. 19ᵃ; (podávená) má úpěti na súsědy Řád pz. 88; –
hlédati, patřiti, zřieti na koho, na-č: chtě na to sám hlédati ApD. a; hlezi na jeho rány Modl. 170ᵃ; na ten boj jsem jáz z města hleďal DalJ. 104; vědě, že na mě patříš Modl. 25ᵃ; vezřiec na mé zamúcenie Hrad. 52ᵇ; jako s’ ráčil vzezřieti na lotra Modl. 64ᵃ; dej pozor na zadní kola ČMudr. 235; – mysliti…, mnieti, pomanúti, pomněti…, tbáti…, péču jmieti … na koho, na-č: pomyslte na to AlxV. 1324; na ňešto budeš mieně PilD.; pomni na to, ež … ML. 23ᵇ; abych nepomněl na tu křivdu Modl. 45ᵇ; nemohu mieti toho domněnie na svátého Petra ChelčPař. 150ᵃ; vzpoměň na mě hřiešného Hrad. 91ᵃ; vzpoměň na mě memento mei ŽWittb. 24, 7; na tu chvíliu vzpomínajě ApŠ. 145; Oldřich rozpomanuv na smrt bratra svého DalC. 40; netbajě na své hřiechy Modl. 57ᵃ; jenž sú na slovo božie netbalivi HusPost. 10ᵃ; na to najvětší péči jmějte Otc. 63ᵃ; doňadž (já) koně nepokuši, péči vždy na ň jmieti muši AlxV. 848; nejmá na to péčě Hrad. 128ᵇ; větší péči na smrt jměli Baw. 245; dlúho na to usiloval Otc. 316ᵃ; když kto usiluje na to, aby zvěděl Kruml. 133ᵃ; (matka) robila na tě UmR. 240; –
slušěti atp. na koho: to ť bydlo slušie na krále NRada 570; to, králi! slušie na tě t. 863; což na ň slušie Štít. ř. 9ᵃ; to rúcho slušie na muže silného Šach. 303ᵃ: slušie na královskú čest, aby atd. Kruml. 48ᵇ; kolikýž diel na ň (na dědice) slušie VšehK. 46ᵇ; jakž na tebe náleží ŽerKat. 311; to nesvědčí na panenky Pís. mor.; –
tázati, ptáti na koho: Neklan na knězě Vlastislava vztáza…, vztáza na člověka toho atd. DalC. 21; na to všdy ptaj Mast. 17; Prokop počě … na přievozníka ptáti Hrad. 9ᵇ; nč. ptáti se, tázati se na koho, na-č; – hráti na housle Us. nč.; –
plakati, úpiti, kvieliti, stonati, pykati atd. na koho, na-č: neplačte na mě, ale plačte samy na sě a na své děti Hrad. 89ᵃ; neplačte na mě, ale plačte na se Otc. 491ᵇ; neroďte plakati na mě, ale na sě a své děti mohly byste zaúpiti Hrad. 35ᵇ; aby plakali na své hřiechy Štít. uč. 94ᵇ; jě sě na své hřiechy kvieliti Otc. 94ᵇ; abych já stonal na své hřiechy Modl. 53ᵇ; Mezka … Oldřicha u ciesařě kúpi, proto na ciesařě vešken liud vzúpi DalC. 33; tu sě jich dosti rozpači, jimž koní snide mnoho, pyčúc na krále z toho AlxV. 2333; nč. naříkati na koho; –
na hanbu, na smiech, na radost, na příklad, na znamenie .... = za účelem hanby, aby byla hanba atpod.: nemluv mi na hanbu mnoho
