všemu, po tom po všem Us.; za života za zdravého Alb. 54ᵇ; v-ni-v-čem v-takovém Štít. ř. 86ᵃ; páně Bernartovo dítě po sestře po jeho po mnišce z Králové Hradce Půh. 1, 289; (ten) bude mieti sčestie v barvách v črvené, v žluté a u bielé, ale ne v črné ChirB. 20ᵇ.
Předložka opakuje se nikoli vždy, nýbrž jen v jistých případech. Zejména:
při spřeženích s čso. Na př.: v-ni-v-čem AlxM. 1ᵇ, v-ně-v-čem Krist. 78ᵃ, aby (duše) v-lec-ve-č nevklonula Štít. ř. 49ᵃ; –
při veš. Na př.: za to za vše Alb. 16ᵃ, za to za všecko Us.; přes to přese všecko Us.; v tom ve všem Alb. 97ᵇ, Rúd. 6ᵃ, ve všem v tom Alb. 4ᵃ, v tom ve všem zboží Otc. 151ᵃ, v tom ve všem Pulk. 69ᵇ, po tom po všem tamt. 118ᵃ, po tom po všem, při tom při všem Us.; ot bratřie ote všech Otc. 55ᵃ, po všěch po těch vlastech Otc. 117ᵃ, jenž jest trpěl za všě za ny Mast. 252, za všě za ny Alb. 101ᵇ; –
při oba. Na př.: (sv. duch) pochodí ot ní ot obú Alb. 48ᵇ; –
při sám. Na př.: na ň na samého mluviti VšehK. 18ᵇ, na ně na samé t. 69ᵃ, na jednom na samém nezáleží t. 38ᵃ; –
při každý. Na př.: v přievodu v každém VšehK. 111ᵃ; v tom v každém uvazování t. 286ᵇ; –
při jiný. Na př.: tehdy vyjide sestra s jinú s jednú sluhú OtcB. 57ᵃ, s jinými s mnohými dary Pulk. 99ᵃ, na jiné na poslednie VšehK. 211ᵇ, ješto (viděnie) Severus s jinými se třmi viděl JeronMus. 41.
10. Jsou-li dva výrazy předložkové a jedno jméno, má toto jméno kladeno býti dvakrát. Na př.: ze školy do školy, na zemi a v zemi. Chybné jest: před a za dveřmi Seel. 184, skrz a v ten čas t. 99, na a do zemi t. 155, před i po divadle Us. (kleslý).
291. Pády předložkové podle větného členství.
1. Pádem předložkovým jest vyjádřen předmět.
To bývá (srov. § 34 č. 5):
a) Při mnohých slovesích. Na př.: mluviti…, rovnati se…, podobati se… k někomu; – mysliti, dbáti…, míniti, pomníti, vzpomenouti, zapomenouti… na koho neb nač; – volati, křičeti…, žalovati, sočiti…, hněvati se, zlobiti se… na koho neb nač; – zříti, hleděti, patřiti, dívati se… na koho neb nač; – mysliti, starati se, věděti, mluviti… o kom neb o čem; – věřiti, doufati… v koho neb več; atd.
b) Při některých jménech přídavných. Na př.: podobný, vlídný… k někomu, – laskavý na koho atd.
c) Při některých jménech podstatných (tu pak je pád předložkový zároveň významu přívlastkového). Na př.: vzpomínka na domov, – starost o živobytí atd.
