3. Pády s předložkou spojené nazývají se předložkové (naproti pádům prostým a bez předložky).
S předložkou bývá spojen akkusativ, genitiv, dativ, lokál, instrumentál, – nikoli též nominativ a vokativ.
Každý z pádů těchto s předložkami několika se spojuje; při tom ovšem i význam při každé předložce jinak se obměňuje, jak viděti na příkladě uvedeném: do-hrada, s-hrada, z-hrada, u-hrada, bez-hrada.
Předložky pak jednotlivé pojí se: některé s pádem jen jedním, na př. do (jen s gen.), k (jen s dat.), při (jen s lok.); – jiné s pády dvěma, na př. na (s akk. a lok.), nad (s akk. a instr.); – a jiné s pády třemi, na př. po (s akk., dat. a lok.), za (s akk., gen. a instr.).
4. Vokalisace předložek byla a jest jenom v mezích pravidla. Nč. vokalisace postoupila poněkud nad míru stč. v případech jako z-zlata – ze-zlata, s-skály – se-skály, k-králi – ke-králi, v-vodě – ve-vodě. Srov. HistMl. I, § 139 a 146, 147. Ale vokalisace bývá a nemá býti, zejména ve verších, když je nouze o slabiku: ve-nebi, ku-oku, se-otcem, přededomem, – a u brusičů, prý pro blahozvuk: ve-Kolíně, ve-Klatovech, ze-Prahy atp. A vokalisace není, kde býti má: k-všemu, přes-všecko, před-vším, vtkal atp.
5. Stč. předložka hláskově stejná splývá se začátkem slova příslušného; na př.: k-králi – králi, s-světa – světa, v-vodě – vodě, z-zlata – zlata. Na pohled vidí se tu pak pád prostý, ale pro analysi syntaktickou jest to pád předložkový, jestliže v téže vazbě jindy předložka zřetelně se jeví.
6. a) Předložky kladou se před pádem. Na př.: do-školy, v-bozě, miesto-tebe.
b) Ve stč. kladly se některé předložky také za pádem; na př. boha-dle (= pro boha), sebe-miesto (= místo sebe). V nč. je toho ustrnulý zbytek v příslovci mnedle n. medle (= mne dle).
c) Předložky se někdy vkládají do výrazu. Na př.: božie dle lásky ApŠ. 150. Srov. dále při jednotlivých předložkách (§ 294 sl.).
d) Předložky bývají uvnitř spřežení. Na př.: málo-kdo, málo-s-kým Us.; prší ne-na-pravedlné, ne-po-mnohých-letech, srov. § 383 č. 2; jí bě ne-do-veselé Jid. 152, v. dále při jednotlivých předložkách (§ 294 sl.).
7. Předložky spojují se zpravidla jen s příslušnými pády (jmen podstatných, přídavných a zájmen); na př.: do-hrada (do spojeno s gen. hrada), ve-všem (ve spojeno s lok. všem) atd.
Někdy však spojuje se předložka také s výrazem, který není jejím pádem. Zejména:
a) S příslovci a výrazy příslovečnými. Na př. dnes – do-dnes, ot-dnes, po-dnes: od prva světa počátka do dnes Hod. 81ᵇ, čehož u nás ješťe až do dnes svědkové žijí zuostávají KabK. předml. z r. 1539, do dnes Us. nč.;
