400, popukala bych se smíchy t. 481; země neúrodau scházela Har. (Bartoš 68); válkami měst ubývalo t.; hladem sotně nohy vlekú AlxV. 1415; Artuš hněvem zbledě Tand. 10; onen závistí chřědne ŠtítE. 93 (ex ŠtítSázav.), chřadna strachem ŠtítV. 114; město zemětřesením zpustlo Har. (Bartoš 69); hlava vstóňe mdlobú AlxV. 156; tiem sě počě král velmi styděti DalC. 24, panie cné válkú sě stydiechu t. 11, smrt nebojí se bohatého ani se stydí chudým Štít. uč. 150ᵃ, kto se mnú styděti bude před lidmi, budu se jím styděti před anjely božími t. 11ᵃ, ktož sě Ježíšem styděli…, bude sě (Ježíš) jimi styděti NRada 2055, styď sě ohavným miestem … i zlodějstvím Ol. Sir. 41, 23–24, jenž se svým mravem stydí Baw. 83, kto sě Kristem styděl a jeho slovem HusE. 1, 147; (ti) chlubie se svým hřiechem Štít. uč. 76ᵃ, nechlub se pradědy ČMudr. 103; chtiece se tiem honositi ŠtítV. 51, dvakrát hřeší, kdo se hříchem honosí ČMudr. 25; první křesťané nesměli se svelíčeti věrú křesťanskú Štít. uč. 10ᵇ; jímž by měl člověk truchleti, tiem se veselí, a jímž by měl vesel býti, tiem závistí chřědne t. 101ᵃ, blažení, jenž pokáním truchlejí ŠtítV. 283, jeho smrtiú truchlející Hrad. 28ᵇ; (člověk) móž se radovati odpušťením hřiechóv Štít. uč. 129ᵃ, jímž (množstvím vojska) sě by raduje AlxH. 8, 11; zlý zamútil se hrozným strachem Štít. uč. 15ᵇ, nemuť se spravedlivý protivenstvím ŠtítV. 233; král sě tím nic nerozpači AlxV. 2034; někteří strachy před židy se skryli Pref. (Bartoš 73); král hněvy vzhóru vskoči Trist. 342; oba radošcěmi sě vzcělovasta Pass. 291; abych já počala synem Hrad. 62ᵇ; slyšal sem ženu plačiúce, dietětem usilujúce ApD. b; Alžběta dietětem těžka bieše Hrad. 64ᵇ, byla těžka dietětem Pass. 157; vesel tiem buď ŠtítV. 21, tiem poče vesel býti AlxV. 363, (Tristram) tiem byl vesel Trist. 44, tiem hrdinú móžem veseli býti DalC. 45, ten, kterýž vesel jest hřiechem svým HusE. 2, 311; i by tiem král radosten AlxV. 2014; kak svými hrd jest ščěpy Jid., aby (ty) nebyl hrd tú pokorú ŠtítV. 168; nemáme čím pyšni býti t. 215; král poče tiem hněviv býti Tand. 15; kterak sú byli hřiechem slepi HusE. 2, 16; světlo, jímžto všechny věcí jsú krásny t. 3, 24; já sem tiem vším nevděčen byl Kruml. 472ᵇ.
Někdy tu bývá vazba jiná; na př.: pak-li sě mne na čem stydíš Hrad. 140ᵃ; ani sě za svú hanbu stydie NRada 924, nč. styděti se zač, za koho.
285. Instrumentál vlastnosti.
Instrumentál ten vyjadřuje vlastnost (tělesnou nebo duševní), která a) na předmětě jistém se znamenává, se jeví a b) při ději jistém jeví se na těle neb duchu osoby jednající.
a) Při slovese býti. Na př.: (syn) tvářiú bieše tak nebeskú LAl. f. (či snad gen. du.?); člověk postavú ne krátkú AlxB. 4, 34, (vůdcové Alexandrovi) ne rytierskú jsú postavú, ale vši kněžskú úpravú AlxV. 392, (žák) všeť bieše školskú postavú Podk. (Výb. 1, 943), jenž (snubák) by
